Emoce a jejich projevy
Emoce doprovázejí každé duševní dění člověka, jsou staré jako lidstvo samo. Radost, smutek, žal, lítost aj. prožívali i naši dávní předci. V průběhu doby se však mění názory a postoje k emocím. Tak například primitivní národy připisovali emoce tajemným silám (kouzla, čáry, duchové). „Racionálně“ se o emoce začali zajímat až antičtí učenci (Aristoteles, Platón, Galenos, který jako první experimentálně prokázal vztah mezi emocemi a mozkem).
Emoce zná z vlastní zkušenosti každý z nás. Hněv, radost, smutek, strach, lítost jsou emoce, které jsou každodenní součástí lidského života. Je to zvláštní druh zážitků, jakési „pohnutí mysli“, které v nás vzbuzuje příjemné či nepříjemné pocity a dává nám určitou míru vzrušení.
Emoce jsou maximálně subjektivní záležitostí - dva totožné podněty mohou u různých jedinců vyvolat různé emoce (například nepřijetí na školu může u někoho vyvolat lítost a smutek, u jiného naopak vztek a zlobu)
slovy jsou těžko vyjádřitelná.
Jaké jsou emoce
- univerzální, tzn. že doprovázejí všechny druhy duševní činnosti
- aktualizovány konkrétní situací v daném okamžiku
- neopakovatelné - vjem, který v nás emoci vyvolal si můžeme znovu „přehrát“ (vybavit) ve vědomí, ale stejné city nikoliv, ty se s prožitým obsahem mění
- podmíněné, setrvačné – například, když učitel znepříjemní žákovi nějaký předmět, může se prožívání nepříjemných citů objevovat v tomto předmětu i poté, kdy ho učí jiný učitel
- většina emocí je protilehlá, například láska x nenávist, radost x smutek
- ambivalentní - například láska v nás vyvolává pocit radosti a štěstí, ale i strach o milovanou osobu, žárlivost a jiné, tyto emoce vnímáme ve dvou protipólech - příjemné x nepříjemné
Typy emocí
Afekty
Intenzivní a prudké emoční reakce na různé zážitky (afekty hněvu, zlosti, radosti, děsu, studu, smutku, atd.). Vyznačují se rychlým vznikem, bouřlivým průběhem, krátkým trváním a nedostatkem racionální kontroly jednání.
Nálady
Vyjadřují trvalejší pohotovost emoční reakce. Vyznačují se malou intenzitou a delším trváním.
Dlouhodobé citové vztahy
Trvalé city, které jsou zaměřeny ke konkrétní bytosti - láska k určitému člověku či zvířeti nebo věci - láska k panence nebo plyšovému medvídkovi.
Nižší emoce
Jsou spojeny s instinkty (vrozené reakce, vnuknutí) a pudy (cílená činnost až nutkání vycházející ze základních životních potřeb, například hlad, sex). Řadíme mezi ně city somatické (například pocit únavy, bolesti, hladu a jiné) a city obranné či útočné, které slouží jako jakýsi obranný mechanismus proti zevním vlivům (například pláč, strach, leknutí).
Vyšší city
Jsou někdy označovány také jako morální city, protože jsou součástí etických, estetických, sociálních a intelektuálních postojů a jednání. Získávají se v průběhu života (nejsou vrozené) a jsou ovlivňovány společností.
I když dnes emoce nejsou žádné tabu, většina lidí se je snaží skrývat, neradi odhalují své pravé city. Ovšem přehnané potlačování emocí může způsobit různé psychické problémy, například vyvolat stres, v horším případě deprese. Není proto dobré emoce zcela skrývat.
Jak jste na tom vy, dokážete projevit své city?
Autor: Lucie Regenermelová