Obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti

Obsedantně-kompulzivní porucha postihuje dle výzkumů zhruba dvě až tři procenta populace. První její projevy přicházejí nejčastěji mezi 18. a 25. rokem a není zde vazba na pohlaví jedince – výskyt je shodný u mužů i u žen. Její intenzita může v průběhu života kolísat.

Projevy obsedantně-kompulzivní poruchy

Obsedantně-kompulzivní porucha patří k úzkostným poruchám, a jak název napovídá, její hlavní složkou jsou obsese a následné kompulzivní jednání. Obsesemi nazýváme myšlenky, které jsou pro jedince velmi vtíravé, a nelze je vypudit. Ač jsou mnohdy nesmyslné, dotyčný se jich nemůže zbavit a vyvolávají v něm stále větší úzkost.

V návaznosti na tyto myšlenky, pak nemocný opakovaně vykonává kompulzivní jednání, které jej zbaví předchozí úzkosti. Jde o jakési individuálně vytvořené rituály, kterými chce zahnat vtíravé představy či obavy. U někoho se např. objevuje abnormální strach z bakterií, dotyčný pak začíná provozovat nadměrné mytí a čištění. Vytvoří si vlastní rituály, bez nichž nezačne jíst, nepodá ruku atd.

Další častou činností je kontrolování. Jedinec před odchodem z bytu opakovaně kontroluje, zda vypnul spotřebiče, zamkl vchodové dveře, zavřel okna atd. Má vytvořený celý systém kontrol, který vždy před odchodem provede. Aby snížil myšlenky na to, že by se mohlo něco stát, má buď stanovený přesný počet kontrol, které musí provést, či čeká na pocit uklidnění, že „toto již stačí“.

Takovéto rituály jsou samozřejmě časově velmi náročné a vedou k mnoha komplikacím. Pokud si např. jedinec opakovaně myje ruce ze strachu před infekcí, dochází až k tvorbě ekzémů a u někoho se mohou objevit i deprese.

Léčba obsedantně-kompulzivní poruchy

Při léčbě poruchy je nejčastěji využívána psychoterapie. Z mnoha jejích směrů lze uvést zejména kognitivně behaviorální terapii. Při ní je jedinec postupně vystaven tomu, co u něj vzbuzuje úzkost a je mu zabráněno vykonat kompulzivní jednání. Díky tomu poznává, že se úzkosti zbaví i bez vykonávání svých typických rituálů.

Tato terapie se většinou kombinuje s farmakologickou léčbou. Porucha má obvykle dlouhodobý průběh, avšak pomocí adekvátní léčby je možné velmi zmírnit její projevy a postupně odstranit obsese.

Autor: Michaela Holá