Celiakie
První popis tohoto onemocnění pochází z roku 1888, kdy bylo popsáno onemocnění v dětském věku, v roce 1932 bylo popsáno i u dospělých. Teprve v roce 1950 byla zjištěna souvislost mezi onemocněním a požíváním obilovin.
Jedná se o zánětlivé postižení tenkého střeva, které je vyvoláno intolerancí gliadinu, což je bílkovinná část lepku, u geneticky predisponovaných osob. Výskyt onemocnění je poměrně vzácný a projevuje se především v dětském věku, může se však projevit i v dospělosti.
Lepek je příčinou nemoci
Příčinou onemocnění je nesnášenlivost lepku, který je obsažen v zrnech pšenice, žita, v menší míře ječmene a ovsa. Lepek ve střevě působí jako antigen, způsobuje imunitní reakci, zánět a následně poškození střevní sliznice.
V dětském věku se onemocnění projevuje převážně zpožděním růstu, neprospíváním, v dospělosti se onemocnění projevuje malabsorpčním syndromem, to znamená, že je narušeno vstřebávání a trávení potravy, projevuje se průjmy, příznaky z nedostatku živin, minerálů a vitaminů, hubnutí, chudokrevnost, slabost a únava.
Potíže způsobené celiakií
Celiakie tedy způsobuje trávicí potíže a poruchu vstřebání živin. S tím souvisí i další projevy onemocnění jako je anemie - chudokrevnost, z důvodu nedostatku železa a folátů, na anémii se může podílet i nedostatek vitaminu B12. S nedostatkem kalcia souvisí u dětí porucha růsru kostí, mohou být přítomny bolesti kostí a častější zlomeniny. Dále mohou být přítomny i neurologické příznaky, jako jsou svalové slabosti, poruchy čití.
Diagnostika celiakie
Pro diagnostiku onemocnění je rozhodující enterobiopsie - biopsie sliznice, provádí se při gastroskopii. Gastroskopie je endoskopické vyšetření horní části trávicí trubice. Endoskop se zavádí přes dutinu ústní, optikou se prohlédne sliznice, za dvanácterníkem se provádí odběr vzorku sliznice na mikroskopické vyšetření. Dále se používají imunologická vyšetření, pro pacienta představují odběr krve pro další vyšetření. Mohou se také používat resorbční testy k ověření absorpční schopnosti střeva.
Průběh onemocnění je chronický a do jisté míry závisí na důsledném dodržování dietního režimu. Základem léčby je bezlepková dieta. Z potravy je nutno vyloučit mouku pšeničnou, žitnou, ječnou i ovesné produkty, včetně těch potravin, které tyto složky obsahují i v malém množství (omáčky, konzervy, uzeniny, pivo). Dovolena je sójová a rýžová mouka, rýže, brambory, kukuřice. Dále škrob kukuřičný a bramborový. Dieta se dodržuje celoživotně.
Může být současně přítomna i nesnášenlivost laktózy - cukr mléčný - pak je nezbytná bezlaktózová dieta, většinou však stačí vyloučit potraviny, kde není laktóza zkvašena.
Je potřeba dále dodávat vitaminy a minerály, které organismu chybí. Nestačí-li dietní režim, podávají se glukokortikoidy.
Autor: Kateřina Loyková