Fytoterapie - léčba bylinkami

Fytoterapie se stejně jako mnohé další druhy alternativní a přírodní medicíny v posledních letech těší velké oblibě. Lidé v mnoha případech stále více věří účinkům přírodních látek a upřednostňují je před klasickou medicínou a medicínskou chemií.

Bylinkářství (fytoterapie) v historii

První zmínky o bylinkářství sahají až do dávného starověku. Lidé sbírali byliny a využívali jejich léčivé schopnosti bezpochyby už zhruba 3000 l.př.n.l. Tyto zmínky se dochovaly ve starém Egyptě, v Číně a svůj herbář měl i v desátém století př.n.l. židovský král Šalamoun. Ve středověku se studiem léčivých bylin zabývali mniši, v novověku, zhruba v šestnáctém století, pak bylinkářství zaznamenalo určitý rozvoj.

Kdy a jak sbírat léčivé byliny?

K nejznámějším léčivým bylinkám patří např. heřmánek, meduňka, bazalka, jitrocel, čekanka, fenykl, česnek, pelyněk, hluchavka, apod. K léčivým keřům a polokeřům se řadí mateřídouška, yzop, levandule, borůvka, jmelí, bez, a dále z léčivých stromů u nás známe např. břízu, lípu a dub. Léčivé byliny sbíráme zásadně v čistém prostředí a daleko od silnice, železnice a prašných cest. Nevhodná jsou také místa s pravděpodobností využití chemických hnojiv. Nadzemní části sbíráme nejčastěji v poledne, kdy jsou v plném rozkvětu, podzemní části pak nejlépe z jara a na podzim, když je dostatečné vlhko. Sbíráme jen zdravé a silné rostliny.

Pravidla a zásady při uchovávání bylin

Nejčastějším a nejznámějším způsobem uchovávání bylin je jejich sušení, některé druhy jsou však vhodnější k zamrazení (např. kopr, pažitka nebo celerová nať). Pokud bylinky sušíme, provádíme sušení na dobře větraných, suchých místech, dobře rozprostřené a nevystavené přímému slunci. Každý druh sušených bylinek ukládáme zvlášť do skleněných lahví nebo sáčků, aby nedošlo k jejich zvlhnutí a tím znehodnocení.

Zdroj: wikipedie.cz

Foto: Pixabay.com

Autor: Veronika Tůmová