Zlomeniny kostí - 2. část
Zlomeninami (frakturami) nazýváme takové poškození kosti, při kterém dojde k úplnému zlomení, nebo také nalomení, či naštípnutí kosti. Zlomeniny mají různý charakter a od toho se odvíjí postup při podávání první pomoci, následná léčba a také případné komplikace.
Příznaky zlomenin
Mezi základní ukazatele toho, že je kost zlomená patří:
- bolest, zvětšující se při pohybu
- deformace postižené části těla
- podlitiny, nebo otoky
- ztráta, nebo velké omezení pohyblivosti
- odkrytá kost
- zvukové projevy (prasknutí kosti při zlomení, nebo následné slyšitelné tření úlomků kostí o sebe)
První pomoc
Vzhledem k počtu kostí a množství možností, jak mohou být jednotlivé kosti narušeny, je jasné, že také první pomoc není jednoznačně daná pro všechny případy. Zde je však pár pravidel, která se dají označit jako všeobecná. Každý by se měl naučit nejen tuto základní první pomoc, ale také způsoby znehybnění u jednotlivých typů kostí.
- Ne vždy lze jednoznačně na místě určit, že je kost doopravdy poškozena, proto při jakémkoliv podezření na zlomeninu postupujte při podávání první pomoci, jako by kost zlomená byla. Definitivně tuto diagnózu určí až lékař po provedení rentgenového vyšetření, nebo při dalších metodách diagnostických vyšetření (počítačové tomografii, magnetické rezonanci).
- Pokud je to možné, snažte se zlomenou kost znehybnit (nejlépe pevnou dlahou, která by měla být na několika místech podložena, nebo šátkovými obvazy). Znehybnit se však nedají zlomeniny žeber, nebo pánve. Postupujte tak, abyste zraněnému způsobili co nejméně bolesti. Se zdeformovanou kostí nebo kloubem nehýbejte, znehybněte ji tak, jak je.
- Vždy je třeba myslet na to, že mohou být poraněny také okolní cévy a orgány a je nutné vše zkontrolovat. V případě, že je postižený v bezvědomí, nemůže se pohybovat, zjistili jste u něj příznaky šoku, nebo vnitřního krvácení, je třeba ihned volat na linku 155. Pokud nedýchá, nebo má nehmatný pulz, je nutné zahájit kardiopulmonální resuscitaci a volat linku 155.
- Máte-li podezření na zranění hlavy, krku, pánve, či páteře, nehýbejte se zraněným člověkem vůbec, pokud to není nezbytně nutné (například při požáru, nebo resuscitaci).
- Je-li fraktura otevřená, ránu nečistěte a pouze ji převažte sterilním obvazem, případně přímým tlakem na ránu zastavte krvácení.
- Při méně komplikovaných zlomeninách je třeba navštívit po znehybnění chirurgické pracoviště v nemocnici, kde bude provedena diagnóza a zahájena léčba.
Léčba zlomenin
Většina zlomenin se léčí sádrovou fixací. Někdy je možné končetinu zafixovat hned, ale v případě posunu úlomků kostí je nutné ještě před tím kost napravit (zreponovat). Napravení se provádí bez anestezie (v celkové anestezii se případně provádí u dětí, nebo při větším zákroku). Pokud to nejde jinak, musí se zlomenina fixovat během operace užitím různých šroubů, drátů, kloubních náhrad apod.
Další důležitou součástí léčby je rehabilitace, jejíž délka se mění v závislosti na formě a místě poranění. Jejím úkolem je rozhýbat ztuhlé klouby.
Komplikace zlomenin
Při léčbě může bohužel dojít k mnoha komplikacím, které její celkovou dobu prodlužují. Mezi nejčastější patří:
- vznik pakloubu – když nedojde k zahojení do 6 měsíců, musí se řešit operativně
- zhojení ve špatném postavení – dojde k posunu úlomků v průběhu léčby, řeší se operativně
- zánět kosti – dojde k zavlečení infekce do kosti (u otevřených, nebo operovaných zlomenin)
- poranění sousedních orgánů úlomkem kosti – např. mozku, nebo plíce
Autor: Zuzana Šimíková
