Jak se hojí zlomená kost

Lidské tělo disponuje neuvěřitelným uzdravovacím potenciálem, umožňujícím mu odrazit útok velkého množství zranění a nemocí. Léčení zlomené kosti někdy probíhá tak dokonale, že za několik měsíců ani zkušený rentgenolog již nedokáže určit původní linii zlomeniny.

Lékaři často hrají rozhodující, někdy život zachraňující roli v procesu hojení. Ale tito odborníci v samotné podstatě jen pomáhají tělu, aby se samo vyléčilo. Lékaři „pouze“ poskytují optimální podmínky, zbytek je již na našich buňkách.

Jak ale tento úžasný biologický proces funguje? Jak je možné, že zlomená končetina může zpátky srůst a zachovat si svoji někdejší pevnost? K pochopení si nejprve musíme ukázat, jaké komponenty kost tvoří a jak živé ve skutečnosti jsou.

Z čeho se skládá kost

Bylo by velice snadné považovat kost za pevnou, neživou hmotu. Lidská kostra je živou částí těla stejně jako měkké tkáně či orgány. V tvrdé, tzv. kompaktní kosti, tělo ukládá minerály, ve žluté kostní dřeni zase tuky a červená kostní dřeň je producentem krevních elementů.

Podstatné je, že v kostech neustále probíhá proces rozrušování a novotvorby kostní tkáně. Buňky jménem osteoklasty pravidelně nahlodávají starou kost, aby ji následně jiné buňky – osteoblasty – mohly nahradit novou tkání. Společně tak mají na starosti proces zvaný kostní remodelace. Jiný typ buněk, chondroblasty, zase formuje novou chrupavku.

Tím jsme si představili tři hlavní buňky, zodpovědné za růst kosti. Stará kost se činností těchto buněk zcela obmění za novou již za několik měsíců.

Proces hojení kosti

Téměř okamžitě po úrazu se tělo začne pokoušet dát zase dohromady. Tento proces hojení lze rozdělit do několika fází:

• Když se kost zlomí, dojde rovněž k přerušení krevních cév, jdoucích po celé délce kosti. Brzy se v těchto místech vytvoří jakási zátka, krevní výron (hematom), což pomůže místo stabilizovat. Bez čerstvé krve brzy buňky na obou „zubatých“ koncích začnou umírat. Odstraňovaní mrtvé a poškozené tkáně může být doprovázené zánětem a otokem. Malé buněčné cévy brzy vrostou do výronu a umožní zajistit zásobení obnovující se kosti potřebnými látkami.

• Po několika dnech se v hematomu začnou tvořit vazivové buňky (fibroblasty), které vytvoří tzv. vazivový svalek. Buňky vaziva začnou tvořit kolagenní vlákna, což je hlavní mezibuněčný protein kostní tkáně. Z fibroblastů se začnou diferencovat buňky chrupavky, chondroblasty, které přemění vazivový svalek na svalek chrupavčitý.

• V další fázi osteoblasty začnou transformovat chondroblasty v buňky kostní hmoty a vytvářet tak kostní svalek. Tato tvrdá skořápka může přetrvávat tři až čtyři měsíce a poskytuje potřebnou ochranu a stabilitu, než kost podstoupí závěrečnou fázi hojení.

• Nyní dochází ke konečnému zajištění obou konců kosti a finálnímu hojení zlomeniny. Kostní svalek je zpočátku tvořen měkkou kostní tkání, kterou musejí osteoblasty a osteoklasty přemodelovat na pevnou lamelózní kost. Zároveň dochází k obnovování kostní architektury, kdy například v kosti vznikají osteony, což jsou kanálky, kudy mohou procházet cévy a nervy.

Při tvorbě kosti jsou nezbytnými prvky vápník a fosfor. Proto není na škodu při léčbě zlomeniny jejich dodatečný příjem ve stravě. Pro tvorbu vitamínu D, který je dalším důležitým prvkem při vzniku kostní tkáně, zase pomáhá vystavit tělo slunečnímu záření, které nám vitamín D dodává.

Ať už je lidské tělo sebedokonalejší, bez pomoci lékařů se často neobejde. Dle lokalizace a druhu zlomeniny mohou hrozit různé komplikace (pakloub, zánět aj.). Proto je třeba zajistit kosti správné podmínky pro její hojení (imobilizace apod.).

Autor: Petr Zimola