Nemoci z povolání

Nemoci z povolání svým výskytem už dávno zastínily frekvenci pracovních úrazů. Pro uznání nemoci z povolání je však nutno splňovat určité podmínky dané vyhláškou Ministerstva zdravotnictví. Výskyt těchto nemocí je evidován v Národním registru nemocí z povolání v Centru pracovního lékařství SZÚ.

Rozdělení nemocí z povolání

Nemoci z povolání mají v každém případě závažný dopad nejen na postiženého zaměstnance, ale zároveň na odpovědného zaměstnavatele. Musí proto splňovat předem stanovená, jednotná kritéria.

Nemoc musí být uvedena v oficiálním seznamu nemocí z povolání a vzniknout za podmínek uvedených tamtéž, dále musí splňovat určitý stupeň závažnosti a časově odpovídat danému povolání u nahlášeného zaměstnavatele. Jsou to nemoci způsobené:

• vlivem chemických látek
• vlivem fyzikálních faktorů
• kožní nemoci
• přenosné a parazitární nemoci
• nemoci dýchacích cest, pobřišnice, pohrudnice a plic
• nemoci způsobené jinými faktory

Nemoc z povolání může vzniknout během velmi krátké doby v daném zaměstnání, např. kožní ekzémy nebo akutní otravy.

Některé se objevují až po několika měsících a letech – chronické otravy, nemoci končetin, nervů a kloubů (při práci na strojích s vysokou vibrací, např. sbíječky, motorová kladiva, brusky apod.).

Až po desítkách let je pak možné náhle zjistit vznik nádoru, který vyvolala práce s karcinogeny (ionizující záření, vinylchlorid, azbest).

Nejčastější nemoci z povolání u nás

Obecně platí, že s běžnými nemocemi typu nachlazení apod. marodíme méně, ubývá i pracovních úrazů. Převažují však nemoci z přetížení pohybového aparátu a samozřejmě stres.

Podle statistik je jednou z vůbec nejčastějších nemocí z povolání u nás tzv. syndrom karpálního tunelu, tj. bolestivé onemocnění středového nervu v zápěstí. Vzniká v důsledku vypětí velké svalové síly nebo stále se opakujících stereotypních pohybů. Postihuje velké množství různých profesí, např. horníky, dřevorubce, šičky, řezníky, svářeče a v neposlední řadě také sekretářky a další pracovníky s počítačem.

Uznání nemoci z povolání

O uznání nemoci rozhoduje příslušné středisko nemocí z povolání, pacient se nechá vyšetřit ve středisku, které spadá do místa jeho pracoviště. Jde-li o nemoc, která vyšla najevo až po mnoha letech a postižený je už v důchodu, provádí vyšetření středisko nemocí z povolání v místě bydliště. Nemoc vzniklou na základě nestandardních hygienických podmínek ověřuje orgán veřejného zdraví, v dalších případech např. Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Středisko pak dále rozhodne o hlášení nemoci, která se oznamuje:

• registru nemocí z povolání
• praktickému lékaři
• závodnímu lékaři
• hygienické stanici
• zdravotní pojišťovně pacienta
• zaměstnavateli
• pacientovi

Nebo vydá zamítavý posudek, kdy postižení jako nemoc z povolání vzniklou špatnými pracovními podmínkami na pracovišti neuzná.

V případě uznání pak zaměstnavatel musí učinit opatření, jako je přeřazení pracovníka, doplatek za ztrátu výdělku apod. Na některých dalších náhradách se podílí také zdravotní pojišťovna.

Autor: Veronika Tůmová