Jaké je uplatnění preterapie?

Základ preterapie

V metodě je zřejmý základ myšlenek C. Rogerse, tedy přístup orientovaný na klienta. Jedná se o zcela nedirektivní proces. I zde je využíván princip zrcadlení a reflektování, který lidem napomáhá navázat kontakt s reálným světem, a tudíž je pak možné navázání kvalitnějšího kontaktu s klientem.

Pacientovi je tedy zrcadleno to, co vnímá terapeut. Zrcadlení se odehrává v rovině verbálních i neverbálních projevů. Hlavním cílem je vytvoření a následné udržení kontaktu, který musí terapii předcházet.

U koho lze preterapie využít

Metoda bývá využívána u klientů, kteří jsou jinak spíše „nevhodní“ pro klasickou terapii. Jedná se o lidi s psychotickým onemocněním, těžkými formami autismu či s těžkou mentální retardací. Postupně však dochází k jejímu širšímu využití i u jiných skupin pacientů.

Preterapii mohou využívat jak psychologové a psychiatři, tak také sociální pracovníci, zdravotníci a ergoterapeuti. Jelikož není určena jen výhradně odborníkům, je možné též její využití rodinnými příslušníky a přáteli pacientů, což do budoucna může být její velkou výhodou.

Ukázka preterapie

Nejlépe je zřejmě udělat si představu dle ukázky, jak je metoda využívána v praxi. Z knihy Preterapie (Prouty Garry, Werde Dion Van, Pörtner Marlis – Portál, 2005) je uveden následující preterapeutický rozhovor:

Klient: Mám pocit, jako bych se topil.

Terapeut: Topíte se.

Klient: Jo.

Terapeut: Je to, jako byste se topil.

Klient: Nemůžu zjistit … kde jsem.

Terapeut: Kde jste? Máte obličej samou vrásku.

Klient: Kde … je to strašné.

Terapeut: To je strašné, celý se chvějete.

Klient: Je to, jak kdybych se topil. Ano, jsem to já.

Terapeut: Jste to vy.

Klient: Já se topím. Není to nic velkého, nejspíš vana nebo tak něco.

Terapeut: Jste to vy … vana nebo tak něco.

Klient: Nemůžu dýchat. (Ruce mu vystřelí ke krku.)

Terapeut: Dusí vás to. (Opakuje pohyb rukama jako klient.)

Klient: Je to všude … tváře, obličeje … jsou všude.

Terapeut: Jsou všude.

Klient: Jsou to tmavé tváře, vidím je jasně.

Terapeut: Jasně vidíte, že to jsou tmavé tváře.

Klient: Je zima. Už mě skoro má.

Terapeut: Je zima. Už vás skoro má.

Terapeut: Je to všude.

Klient: Jsem ve vaně. Obličeje. Jsem ve vaně.

Terapeut: Jste ve vaně.

Klient: Jsem to já … Co se to děje? Jde to po mně. Topím se.

Ty tváře jsou ošklivé.

Terapeut: Odvracíte se. Topíte se … ošklivé.

Klient: Už mě skoro má.

Terapeut: Už vás skoro má.

Klient: Jsou to ty obličeje.

Terapeut: Jsou to ty obličeje, jsou ošklivé.

Klient: Jsou šílené a tmavé.

Terapeut: Jsou šílené a tmavé.

Klient: Topím se. (Pláče.) Je to jen jeden.

Terapeut: Pláčete. Topíte se. Je to jen jeden.

Klient: Dusí mě to. Ve vaně není voda.

Terapeut: Dusí vás to. Není voda.

Klient: Není tam voda … ten obličej mě dusí. (Usedavě se rozpláče.

Dlouhá odmlka.)

Terapeut: Není tam voda … ten obličej vás dusí. Pláčete.

Klient: Je to moje bývalá žena. Dusí mě. (Dlouhá odmlka.)

Autor: Michaela Holá