Syndrom vyhoření a jak proti němu bojovat
Syndrom vyhoření je dlouhodobě se vyvíjející stav, který nepřijde okamžitě a naráz, ale upozorňuje na sebe různými náznaky delší dobu. Zasahuje nejen do života konkrétního člověka, ale i jeho okolí. Je to v dnešní době poměrně častý jev na různých pracovištích. Přináší vážné komplikace pro všechny – od „vyhořelého“ zaměstnance přes jeho zaměstnavatele až po případné okolí, které je s tvorbou zaměstnance či zaměstnavatele propojeno klientskou vazbou.
Syndrom vyhoření postihuje zejména učitele, lékaře, zdravotní sestry, psychology, sociální pracovníky apod.
Co je syndrom vyhoření?
Syndrom vyhoření (jinými slovy syndrom vyhasnutí, vyhaslosti, vyprahlosti, anglicky „burnout“) byl poprvé popsán v roce 1975 americkým psychoanalytikem Herbertem J. Freudenbergerem. Lze jej specifikovat také jako ztrátu profesionálního zájmu nebo jako osobní zaujetí.
Je to psychický stav, kde převažuje citové vyčerpání. Nejčastěji se vyskytuje u povolání, kde se pracuje s lidmi. Jeho podstatou je dlouhotrvající stres.
Vyhoření je většinou důsledek nerovnováhy mezi profesním očekáváním a profesní realitou, tedy mezi ideály a skutečností. Jeho součástí jsou pochybnosti o smyslu vlastní práce. Ve Spojených státech amerických je syndrom vyhoření uznáván jako nemoc z povolání.
Příznaky syndromu vyhoření
- celková únava
- deprese, strach
- nespokojenost
- poruchy spánku
- poruchy paměti a soustředění
- sklon k alkoholu, kouření a jiným návykovým látkám
- snížení sebedůvěry
- potíže s trávením, dýcháním, sexem apod.
Příčiny rozvinutí syndromu vyhoření
1) Vnitřní příčiny:
- nereálné představy o práci, idealismus
- nadprůměrné pracovní nasazení, workoholismus
- přehnaný optimismus či nadšení při nástupu do práce
- snaha o vlastní dokonalost
- neschopnost vyrovnat se s vlastními chybami
2) Vnější příčiny:
- ignorance osobních potřeb
- nepochopení okolí, závist kolegů, snižování autority
- nedostatek prostředků a času k realizaci cílů
- nesoudržnost s kolektivem, rozdílnost představ a názorů
- špatná organizace práce
- nekonečné řešení hromadících se problémů
- neustálé přidávání práce
- arogance vedení
- nízké ohodnocení
- negativní změny v osobním životě, rodinné a finanční problémy
- zdravotní problémy
Fáze syndromu vyhoření
0. fáze (předfáze): člověk je aktivní, pracuje co nejlépe, snaží se, ale má pocit, že jeho snaha není dostatečně ohodnocena
1. fáze: člověk trpí pocitem, že nic nestíhá, přestává být systematický
2. fáze: vyskytuje se úzkost spolu s pocitem, že jedinec stále musí něco dělat, výsledkem je chaos
3. fáze: pocit, že je všechno marné, převládá únava, zklamání a vyčerpání
Prevence a léčba syndromu vyhoření
Při prevenci vyhoření je důležitý postoj člověka ke svému zaměstnání a potažmo i k zaměstnavateli. Musí vnímat smysl a význam vykonávané práce. Na druhou stranu by tato práce neměla být jediným cílem jeho života.
Dobrý zaměstnavatel si je vědom potřeb svých zaměstnanců a dokáže náležitě jejich práci ocenit, a tak předcházet problémům, které by mohly vzniknout.
Syndrom vyhoření se u nás nepovažuje za nemoc, ale nese s sebou nemálo zdravotních problémů.
Léčba syndromu vyhoření probíhá pomocí psychologických postupů.
Ze všeho nejdůležitější je prevence. Je nutné mít správné informace o problémech, pěstovat zdravé vztahy s druhými lidmi, umět si zorganizovat práci i volný čas. Důležitá je také schopnost asertivního jednání.
Autor: Jitka Suchánková
