Mutismus - oněmění
V dalším článku ze série textů o poruchách řeči si popíšeme neurotickou a psychotickou poruchu řeči - mutismus. Mutismus (oněmění) je narušení komunikační schopnosti, při kterém dochází ke ztrátě artikulované řeči.
Mutismem označujeme mlčení po ukončení řečového vývoje při existující schopnosti mluvení a řeči. Narušení komunikační schopnosti bývá psychogenně podmíněné, obvykle vzniká na podkladě silného psychického traumatu (šok, stres, vyčerpání ad.) Mutismus nepatří mezi poruchy podmíněné organickým poškozením centrální nervové soustavy.
Elektivní mutismus
Začalo vaše dítě chodit do mateřské školy, nastoupilo do první třídy a najednou nemluví? Z logopedického hlediska hovoříme o tzv. elektivním mutismu. Ne vždy musí být tato ztráta řeči spojená s nástupem do školního nebo předškolního zařízení.
Někdy se stává, že dítě přestává verbálně komunikovat s určitými osobami, nebo jen v určitém prostředí. Často přestává mluvit např. u lékaře, s učitelkou v MŠ nebo ve škole. S dětmi a s rodinou ovšem komunikuje normálně.
Další příčinou může být také nějaký traumatický zážitek, jako smrt někoho blízkého, konflikty v rodině, stěhování, nepřiměřené tresty a nároky na dítě.
Elektivní mutismus postihuje přibližně 0,1 procent dětské populace. Touto formou mutismu trpí o něco častěji dívky než chlapci, ale rozdíl není významný. Elektivní mutismus se často projevuje ve spojení s úzkostnými poruchami.
Proč vzniká mutismus
Endogenní příčiny - velká psychická senzibilita zejména vůči svým vlastním výkonům
Exogenní příčiny - psychicky zatěžující okolní prostředí, vysoké nároky na řečový výkon nebo všeobecně na chování dítěte
Jak přistupovat k dítěti
- Pokud máte podezření, že vaše dítě trpí elektivním mutismem, požádejte pediatra o doporučení ke klinickému logopedovi a klinickému psychologovi. Ti provedou vyšetření dítěte. Je pravděpodobné, že budou nejdříve potřebovat mluvit s vámi, rodiči o samotě, aby dítě nebylo zbytečně vystaveno stresu.
- Pokud dítě nemluví ve školce, ve škole nebo jen s určitými osobami, dbejte na to, aby nebylo dítě do řeči nuceno. Velmi důležité je komunikovat s dítětem tak, aby mohlo reagovat neverbálně. Vždy dítě chvalte za každý pokus o jakýkoliv typ komunikace. Upozorněte učitele, nebo osoby, se kterými dítě nemluví, že na něj nemají naléhat.
- Vaše dítko musí mít pocit, že na něj není vyvíjen nátlak a že když mu není do řeči, tak mluvit nemusí. To mu paradoxně rozváže jazyk. Musíte se však připravit na to, že mu to nějaký čas potrvá.
- Vytvořte si dostatek prostoru k tomu, abyste svému dítěti pomohli! Času a trpělivosti budete skutečně potřebovat hodně.
- Pamatujte si, že jen s vaší pomocí se může postupně zbavovat této poruchy!
V dalším článku si charakterizujeme poslední vadu řeči – afázii.
Autor: Lucie Regenermelová
