Vzdělávání v době pandemie aneb distanční výuka

Pojďme si tedy připomenout, co znamenala a s jakými problémy se pokoušela vypořádat distanční výuka na jaře, kdy byla zavedena v důsledku první vlny koronavirové pandemie a plošného uzavírání škol. Proč tato forma vzdělávání vadila a dosud vadí dětem, rodičům i učitelům? A může distanční výuka nahradit tradiční, plnohodnotný způsob vzdělávání?

V první vlně pandemie vázla na školách komunikace i motivace

Výuka na dálku ukázala v době pandemie své výhody i nevýhody. Distanční výuka měla a stále rozhodně má svá úskalí. Předpokládá se účast dětí na tzv. on-line výuce, ale celou situaci může komplikovat například nekvalitní internetové připojení nebo nedostupnost odpovídající techniky. Žáci mohou mít k dispozici například jen mobilní telefon a o počítač se musí dělit s ostatními členy rodiny, kteří jej například nutně potřebují využívat k vlastní práci. Nemalým problémem bývá také nesjednocení komunikačních kanálů, které školy využívají. Různé formy komunikace v rámci jedné školy bývají pro žáky i rodiče nepřehledné a často velmi zatěžující. Samostatnou kapitolou pak rozhodně byla v první vlně pandemie nedostatečná motivace a nedisciplinovanost žáků, pro které byla tato nová situace naprosto nevídaná. Dá se předpokládat, že nyní, po nedávné zkušenosti a zároveň po uzákonění distanční výuky jako povinné, tento problém alespoň částečně odpadne. Čtvrtina škol na jaře označila distanční výuku pro pedagogy výrazně časově náročnější.

Když dítě píše levou rukou, je třeba to řešit? 

Nelze zapomínat na děti ze znevýhodněných rodin a bez pravidelného přístupu k internetu

Tím, jak každá škola přistoupila k on-line výuce po svém, byly i problémy žáků různé. Zmatenost a nejistota ale přetrvávala na většině z nich. Některé rodiny neměly přístup k internetu, nebo ani počítač či chytrý mobil. Bylo potřeba nalézt způsoby, jak děti podpořit právě třeba po telefonu nebo domluvit jiný způsob předávání domácích úkolů než pomocí pro někoho složitých školních aplikací a po emailech. Naprosto zásadní bylo a zůstává, aby škola byla v pravidelném kontaktu s dětmi a jejich rodinou. Slabým článkem byly také děti ze sociálně znevýhodněných rodin, které neměly přístup k internetu a nemohly tedy ani komunikovat či vypracovávat zadané úkoly, ale už vůbec neměly možnost účastnit se výuky například ve virtuálních třídách, což samozřejmě vedlo k jejich naprostému odstřižení a izolaci.

Wi-fi - může uškodit našemu zdraví? 

Učitel v kontaktu s žákem a rodinou

U dětí s nedostatečnou domácí podporou zůstávají učitelé jediní, kdo jim může i v této nelehké situaci látku vysvětlit. Musí proto se svými žáky komunikovat alespoň telefonicky, nejlépe po domluvě, aby se děti dokázaly soustředit. Žák a jeho rodina by neměli ztratit kontakt se školou a zavedeným každodenním učebním plánem.

Škola může pro větší podporu těchto žáků využít i dobrovolníky z řad studentů pedagogických fakult nebo z neziskových organizací.

Autor: Veronika Tůmová