Jedličkův ústav a školy - nejstarší české zařízení pro děti s tělesným postižením
Jedličkův ústav v Praze je nejstarší a dosud plně fungující české zařízení pro děti a mládež s tělesným postižením. Tato instituce se dodnes věnuje vzdělávání, rehabilitaci, sociálním službám a komplexnímu rozvoji dovedností, využití tvůrčího potenciálu a zlepšení kvality života handicapovaných.
Jde o kvalitní bezbariérovou vzdělávací instituci, která ucelenou rehabilitací připravuje děti a mládež s tělesným postižením k integraci do života. Kdo vlastně stál za touto pokrokovou myšlenkou a jejím nadčasovým uplatněním?
Kdo byl Rudolf Jedlička?
Rudolf Tomáš Jedlička, žijící v letech 1869 až 1926, byl český lékař a mecenáš. Je zakladatelem samostatné české rentgenologie a radiologie, zároveň pak také léčebné rehabilitace. Jedlička prosazoval diagnostiku a využití rentgenových paprsků při léčbě nádorů. Byl prvním lékařem u nás, jenž po Röntgenově objevu využil tyto paprsky pro diagnostiku, ještě před provedením samotného chirurgického zákroku. Jedlička proslul také využitím nových operačních technik, především v oblasti gastrostomie. Pracoval také jako válečný chirurg v době první světové války.
Založení léčebné a vzdělávací instituce
Jedličkův ústav byl založen roku 1913 na základě inciativ pražského Spolku pro výchovu mrzáků. (Slovo mrzák tehdy nemělo hanlivý podtext a bylo běžně používáno tam, kde jej dnes nahrazujeme pojmy jako je tělesné postižení či handicap.) Od počátku byla v zakladatelově smýšlení patrná snaha o vybudování léčebné a vzdělávací instituce na moderních, avšak vědecky a medicínsky podložených základech. Zároveň měla být uplatněna alternativní pedagogika a další nutné obory, které svým propojením poskytovaly potenciál ucelené výchovy a vzdělávání.
Pražské sanatorium v Podolí – léčila se tu pražská elita i nacisti
Jedlička usiloval o vzájemné propojení práce oddělených oborů, tedy pedagogiky, psychologie, medicíny, sociální práce, pracovní, mravní a estetické výchovy, a vytvořil tak nový, autentický sociální systém. V roce 1908 odcestoval do Spojených států, kde navštívil Mayovu kliniku. Zaujala ho zdejší pokrokovost a samozřejmost zabývání se novými výzkumy, stejně jako způsob financování kliniky. Bohatým klientům bylo umožněno připlácet si za nadstandard, což částečně zaplatilo léčbu a běžnou péči o chudé. Na takovém principu pak Jedlička vybudoval i své sanatorium, jež bylo založeno roku 1909 a stalo se nejmodernějším ústavem ve střední Evropě. V době druhé světové války tu však vznikl SS lazaret, po válce pak byl nějakou dobu útočištěm bývalých koncentráčnických vězňů, načež byl znárodněn a přešel do rukou komunistů, kteří zde hodlali vybudovat gynekologicko-porodnickou kliniku. Žádné z těchto změn se už Jedlička nedožil.
Ústav pro péči o matku a dítě
Říká se, že se tu narodila víc než polovina Prahy. Došlo ke sloučení porodnické a pediatrické péče, vznikl tak komplexní Ústav pro péči o matku a dítě, který pokračoval v Jedličkově odkazu a snaze vzájemně propojovat práci různých lékařských specialistů. Ačkoliv původní Jedličkovo sanatorium prošlo mnohým nelehkým obdobím a nakonec tu zakotvila jiná lékařská specializace, zdejší vědecká činnost přispěla k výraznému snížení novorozenecké a mateřské úmrtnosti v tehdejším Československu. Podolská porodnice svého času odolala i pokusu o prodej zahraničnímu investorovi a přeměnu na hotel.
Sex, početí a handicap: Víte, že existují služby sexuální asistence?
Zdroj: wikipedie.cz, jus.cz, vysehradskej.cz
Foto: Pixabay.com
Autor: Veronika Tůmová