Dětské revma
Revma je nemoc, kterou si všichni přirozeně spojujeme s pokročilejším věkem dospělých. Revma však ve skutečnosti a zdaleka ne v ojedinělých případech postihuje i děti, vzácněji dokonce i v kojeneckém věku.
Mezi nejčastější typy revmatických onemocnění u dětí patří juvenilní idiopatická artritida. Jde o chronický zánět kloubů, projevující se otoky, bolestivostí a omezenou schopností pohybu.
Příčiny juvenilní artritidy
Důvodem této chronické zánětlivosti kloubů je selhání správné funkce imunitního systému v oblasti rozeznání škodlivých a tělu prospěšných cizorodých částic a bakterií. Imunitní systém tak chybně napadá a poškozuje vlastní tkáně, v tomto případě však zejména klouby. Není přesně vysvětleno a známo, proč a jak k této sebepoškozující činnosti dochází.
Nejčastěji jsou revmatismem postiženy klouby kolenní, kotníkové, poté malé klouby na rukou a zápěstích, později lokty a kyčle. Aktivní zánět a zhoršení stavu (vzplanutí) se obvykle střídá s obdobím klidu (remise), samotná nemoc však většinou provází člověka po celý život.
Přístup k nemocnému dítěti
Dítě by nemělo být vystavováno přemíře soucitu a lítosti, mělo by naopak pociťovat co nejmenší změny kolem sebe, i v chování členů rodiny. Mělo by být zapojeno do všech normálních a běžných činností, s přihlédnutím k jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu.
Součástí každodenního režimu by pak mělo být cvičení a rehabilitace, ne však ve formě něčeho výjimečného a nutného. Cvičení spolu s dítětem může být zábavné a příjemné stejně jako prospěšné. Důležitý je však i dostatečný odpočinek, zvlášť trpí-li dítě také chudokrevností. Strava by měla být pestrá a složením obsahovat hodně vitamínů, minerálů, vápníku a bílkovin.
Léčebný postup
Určitá omezení, která tato nemoc přináší, jsou již bohužel trvalá, dítě se s nimi musí vypořádat a jistým opatřením se přizpůsobit. Je to nelehký úkol, zvláště v období dospívání a puberty. Je proto velmi žádoucí podpora rodiny a okolí.
Podávané medikamenty jsou většinou léky schopné dočasně zastavit nebo zpomalit zánětlivé procesy, určitým počtem laboratorních vyšetření je pak možné předejít jejich vedlejším a nežádoucím účinkům. V těžších případech je možné přistoupit k léčbě kortikosteroidy. K určení správné diagnózy a zjištění rozsahu postižení je někdy nutná i ortopedická operace.
Autor: Veronika Tůmová
