Interrupce – je lepší jí předejít

Interrupce se lidově, i když ne úplně správně, nazývá potrat. Potratem se však ve skutečnosti rozumí pouze samovolné, předčasné vypuzení života neschopného plodu, a to tělesnými procesy matky, bez pomoci jakýchkoliv vnějších vlivů.

Postoj společnosti k interrupci

V České republice je interrupce legální. Češi se v některých případech určitým způsobem “chlubí“ svým liberálním postojem k této problematice, který je však zarytými odpůrci interrupcí považován spíše za lhostejnost a neúctu k lidskému životu.

Zjednodušeně řečeno jde o spor tří odlišných názorů:

• žena má vždy a za všech okolností právo rozhodovat o svém těle a o tom, co se v něm děje

• interrupce má být provedena jen v raném stádiu těhotenství anebo z vážných důvodů, jako je např. ohrožení života matky nebo vážné vývojové vady plodu

• interrupce je neoprávněný zásah člověka proti přírodě a vědomé usmrcení lidského tvora, ať už v podobě embrya na počátku vývinu nebo plodu v pozdním stádiu těhotenství je v každém případě vraždou

Hnutí pro - choice a pro – life

Pro – choice (možnost volby) je skupina zastánců interrupce. I mezi nimi se střetávají nejrůznější názory na její provedení a hlavně důvody k ní vedoucí. Většina z nich se však shoduje v tom, že plod se stává dítětem až po porodu a embryo, neschopné samostatného života mimo tělo matky, tedy nelze považovat za lidskou bytost. S tím souvisí snaha o propagování vykonávání interrupcí pouze do třetího trimestru těhotenství, tedy do doby, než je plod plně vyvinut a vnímá. Jedním z argumentů proti zákazu interrupcí je riziko rozšíření neodborných a riskantních zásahů typu “andělíčkářství“.

Pro – life naopak odsuzuje možnost interrupce v každém směru, neboť považuje plod za lidskou bytost se samostatným právem na život už v době početí. K těmto vyznavačům patří například katolická církev nebo islám. Protestují také proti antikoncepci a jakákoliv další podobná ovlivňování procesu reprodukce člověkem považují za nepřijatelná. Argumentují brutalitou zásahu proti bezbrannému plodu s již viditelnými rysy člověka a údajnou lží o jeho necitlivosti. Se zvětšenými fotografiemi takto usmrcených a znetvořených lidských zárodků protestovali aktivisté hnutí pro – life například v Americe, kde došlo i k násilí.

Postinterrupční syndrom

Interrupce je v každém případě nepřirozený zásah do těla člověka, jako koneckonců každá operace. Také přináší fyzická, ale i mentální rizika. K nejzávažnějším patří neplodnost a postinterrupční syndrom – zastánci interrupcí mnohdy považovaný za mýtus vymyšlený odpůrci k odrazování od zákroku. Ženy s prodělanou interrupcí a zkušeností s tímto psychickým stavem po ní jsou však skutečné.

Dochází k němu z mnoha důvodů, jako je např. obtížnost rozhodnutí pro interrupci, nejistota, stres, strach z všeobecného mínění, reakce rodiny, nesouhlas lidí v okolí, napjaté vztahy s partnerem apod.

I ženy, které před zákrokem nezapochybovaly o tom, že interrupce je pro ně to jediné možné řešení, mohou mít náhle pocity viny a pozdě litovat, že tento zákrok podstoupily.

Po zásahu žena může propadat sebeobviňování a lítosti. Mnohdy si dokonce uvědomí, že dítě vlastně chtěla, na vině může být také nedostatečná komunikace s partnerem, který nechá rozhodnutí na ženě a ta si vše vysvětlí jako jeho nezájem. Výsledkem pak bývá nutná psychoterapie, narušené rodinné a partnerské vztahy a velmi negativní změny v nahlížení na sebe a na život.

Při dnešních možnostech a dostupnosti nejrůznějších druhů antikoncepce je poměrně jednoduché ubránit se nechtěnému otěhotnění. Chovejme se proto tak, aby se tohle smutné téma jednou netýkalo i nás.

Autor: Veronika Tůmová