Jak předejít nezdravé fixaci dítěte na matce
Nade vše milujete své dítě a zvykla jste si trávit s ním všechen svůj čas? Na tom není vůbec nic nepřirozeného. Stejně jako naprostá závislost dítěte na matce je do určitého věku normální. Vždyť kde by se mělo cítit bezpečněji než ve vaší náruči?
Nastane však doba, kdy si dítě musí pomalu začít zvykat na kratší odloučení a péči jiných lidí, mělo by k tomu však docházet postupně a nenásilně. Pokud si dítě nevytvoří vztah např. s dalšími členy rodiny a bude neustále zvyklé jen na vás a vaši pozornost, může dojít k nezdravé fixaci, která pak může být zdrojem vaší nezvladatelné frustrace a únavy a sociálních problémů vašeho dítěte.
Poslouchejte svůj instinkt
Kde končí přirozená potřeba dítěte a kde začíná nezdravá závislost? Jak je od sebe rozeznat? Není rozhodně třeba bát se už ve velmi raném věku dítěte, že ho příliš rozmazlujeme, a odmítat mu z toho důvodu pozornost a projevy něžnosti a lásky, a to nejen ve chvílích, kdy je evidentně vyžaduje.
Dítě potřebuje cítit naši lásku a ochranu a není správné mu je neposkytnout z obavy, že si na ně “příliš zvykne“. Dopřejte svému dítěti tolik citu, kolik jen můžete, dokud ho potřebuje a dokud o něj stojí. Nebojte se věřit více svým vrozeným instinktům než radám z příruček a všeobecným doporučením, která se navíc velmi často mění.
Negativa předčasné samostatnosti
Jsme jedna z mála zemí, kde je délka rodičovské dovolené přizpůsobena skutečným potřebám dítěte, v některých západních zemích se ženy vrací do práce už několik měsíců po porodu, dítě je tak nuceno si velmi rychle zvyknout na péči cizí osoby, celodenní odloučení od rodičů a minimum času stráveného s matkou. Velmi brzy se také stěhuje do vlastního pokoje a ve všech dalších směrech je snad až příliš rychle a příliš nekompromisně vedeno k samostatnosti.
Zkusme se však zamyslet nad tím, na úkor čeho je tato samostatnost. Je lepší a přirozenější přizpůsobit výchovu dítěte našemu zrychlenému způsobu života - práci, která pohlcuje veškerý náš čas, nutnosti začít opět rychle vydělávat, nebo dopřát si tolik vzácný a důležitý čas citlivě vychovávat a učit?
Separační úzkost
Kromě celkového pojetí výchovy a také genetických dispozic, bývá klíčovým faktorem v chování dítěte právě postoj matky, a to z pochopitelných důvodů. Matka obvykle tráví s dítětem většinu času a dítě je na ni zvyklé, hledá u ní ochranu i pochopení.
U matky se však někdy vyvine tzv. přílišný ochranitelský pud, kdy nejen že nepodporuje samostatnost dítěte, ale dokonce jí brání. Nevyhledává pro dítě kontakt s vrstevníky, snahu o samostatnou činnost bere jako ohrožení vlastní nepostradatelnosti.
Velmi často matka podvědomě cítí úzkost z pouhého očekávání odloučení a neuvědomuje si, že dítě je k těmto jejím pocitům a náladám stále velmi vnímavé. Situaci pak může vnímat velmi negativně a opakovaně dochází k separační úzkosti, k pocitu strachu z nutnosti být třeba i jen chvíli bez matky.
Zapojte rodinu i kamarádky
Fixace na matku představuje přílišnou zátěž, časté vyčerpání, nechuť k jakýmkoliv dalším činnostem, než je právě péče o dítě. Žena nemá čas ani náladu na partnera, omezuje styky s přáteli, zanedbává péči o sebe samu. Mohou nastat problémy ve vztazích, pocity osamění a další prpotíže, které už tak vyčerpaná matka jen těžko zvládne.
Je nutné uvědomit si vážnost problému a začít vnímat sebe sama opět jako ženu. Stanovit pravidla, zapojit rodinu i partnera a rzdělit péči o dítě mezi ně. Dítě si tak bude zvykat trávit čas se širším okruhem lidí a matka bude mít čas na vlastní potřeby a zájmy, na kamarádky, kterým také může občas svěřit hlídání, a zajistí tak kontakt dítěte s vrstevníky.
Autor: Veronika Tůmová
