Preventivní očkování
Očkování je dnes základním preventivním opatřením proti infekčním chorobám. Jeho užití je nejčastější u dětí, ale existuje i mnoho očkovacích látek, které využívá též dospělá populace. K volbě této prevence již dospěla řada zemí světa a kdo ví, jak by to bez očkování s naším zdravím vypadalo. Dle odhadů by jen v České republice zemřelo ročně asi 500 dětí a další tisíce by prodělávaly komplikace související s daným onemocněním. U některých dětí by mohlo dojít ke vzniku trvalých následků.
Základním principem očkování je aplikace látky, tzv. vakcíny, díky které se v těle začnou tvořit ochranné protilátky. Ty po kontaktu s konkrétní nemocí brání rozvoji infekce a jedinec je proti této chorobě imunní. Očkování se označuje také jako vakcinace a proces tvorby protilátek bývá nazýván imunizací jedince.
Očkování patří do skupiny aktivní imunizace. To znamená, že organizmus je nucen vytvořit si sám protilátky proti danému onemocnění. Opačným typem je imunizace pasivní, kdy jsou do těla jedince již vpraveny protilátky vytvořené v cizím organizmu. Toto podání může být ve formě imunních sér či imunoglobulinů. Zde je sice odolnost vytvořena okamžitě, ale působí spíše krátkodobě. Na rozdíl od tohoto, odpověď na očkování nastává obvykle za několik týdnů. Odolnost proti nemoci tedy není bezprostředně aktivní a často se využívá podání více vakcín, aby byla vytvořena ochrana opravdu dlouhodobá. Samotná doba působení je závislá na konkrétním onemocnění, někdy nám očkování vydrží celý život, jindy je třeba po několika letech myslet na přeočkování.
Vakcín existuje více druhů a dle jejich obsahu je lze rozlišit např. na očkovací látky živé (obsahují již nepatogenní bakteriální či virové kmeny, které nevyvolají nemoc, ale jen tvorbu protilátek), inaktivované (obsahují usmrcené bakterie či viry) či další druhy dle způsobu jejich přípravy.
Druhy očkování
- očkování pravidelné - je stanoven věk, v jakém se proti nemoci očkuje. Patří sem očkování např. proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, hepatitidě B, příušnicím, spalničkám a zarděnkám. Pravidelné očkování je povinné a bezplatné. Jeho načasování je určeno tzv. očkovacím kalendářem.
- zvláštní - u osob, které jsou vystaveny výraznější možnosti získat dané onemocnění vlivem pracovního prostředí. Do této skupiny se řadí očkování proti virové hepatitidě A a B, vzteklině a chřipce.
- mimořádné - užívá se z důvodu prevence infekcí v mimořádných situacích
- očkování při úrazech, poraněních a nehojících se ranách - proti tetanu a proti vzteklině
- očkování na vlastní žádost - mezi velmi častá očkování patří vakcinace proti chřipce, klíšťové encefalitidě, pneumokoku či proti meningokokovým invazivním onemocněním. Do této skupiny též patří očkování osob v souvislosti s pobytem v zahraničí.
Aby očkování mělo žádoucí efekt, je třeba dodržet některé zásady. Především by měl být očkován zdravý jedinec, tedy např. horečnaté onemocnění je jistě důvodem pro oddálení vakcinace na vhodnější dobu. Trvalé překážky v očkování tvoří především závažné stavy, kdy je třeba individuálního posouzení odborníkem. Po očkování je vhodné zůstat ještě chvíli v čekárně lékaře a v následujících dnech nepřepínat své síly. Pokud dojde k neobvyklým reakcím po podání vakcíny, informujeme o tom lékaře.
Dnes se na scéně objevují však i názory opačné, tedy jsou vyvíjeny aktivity proti očkování. Chybou je, že ne vždy jsou jejich argumenty utvářeny v logických souvislostech, ale spíše jsou zveličovány ojedinělé zprávy vytržené z kontextu.
Necháváte se očkovat?
Autor: Michaela Holá
