Vynález endoskopu a význam endoskopie pro další obory medicíny

Endoskop se používá v medicíně, veterinární medicíně a při některých speciálních technických aplikacích, je obvykle vybaven speciální optikou a světelným zdrojem, může být doplněn také zařízením k odběru tkáně. Co však vzniku dnešního endoskopu předcházelo a kdo se na něm podílel?

První endoskop a jeho zdokonalování

První endoskop vyvinul německý lékař Phillip Bozzini v roce 1806 a byl určen pro vyšetření kanálů a dutin lidského těla, společnost Vienna Medical Society jej však odmítla používat jako nedůvěryhodnou kuriozitu. Poprvé byl endoskop použit a do lidského těla zaveden až roku 1822, a to díky armádnímu chirurgovi Williamu Beaumontovi. Velmi důležitou úlohu ve vývoji celé endoskopie přitom hrálo elektrické světlo. První taková světla byla externí, (v principu odrážení světla z externího zdroje do těla pomocí endoskopické hadice), později však menší žárovky umožnily aplikovat světlo přímo do endoskopu, což dalo vzniknout také speciálnímu druhu endoskopu používanému v gynekologii - hysteroskopu, určenému k nahlížení do děložní dutiny. Flexibilní gastroskop pak spatřil světlo světa zhruba ve třicátých letech minulého století. Tento přístroj se zabudovanou kamerou byl poté dílem japonských lékařů a optických inženýrů v roce 1952. Od té doby docházelo k neustálým technologickým zdokonalením a v roce 1983 byl uveden na trh první videoendoskop.

Přínos endoskopie v lékařství

Endoskopie se zasloužila o převratné rozšíření poznatků v celé řadě medicínských oborů. Endoskopické vyšetření nepatří k nejoblíbenějším, přesto je k organismu šetrné a umožňuje dosažení přesných výsledků a informací. Většinou jsou endoskopy do těla zaváděny přirozenými otvory a vedeny přirozenými cestami, nedochází tak k narušení orgánů či tkání. Zavedení endoskopu umožnilo lékařům provést řadu vyšetření bez nutnosti operačního zákroku. Postupně se rozšiřuje také spektrum léčebných výkonů, které mohou být provedeny endoskopicky a není tak nutné zatěžovat pacienta chirurgickým výkonem. Některé metody vyšetření sice vyžadují vytvoření umělého vstupu do dutiny uvnitř těla, (např. u laparoskopie, thorakoskopie či artroskopie), vzniklá operační rána je však značně menší než po operaci, následné hojení a doba rekonvalescence se pak také významně zkracuje a je méně bolestivá.

Příklady jednotlivých endoskopických metod

Gastroskopie – vyšetření zažívacího traktu, jícnu, žaludku a horní části dvanáctníku

Cholangiopankreatografie (ERCP) – zobrazení žlučových cest a vývodu slinivky břišní

Enteroskopie – vyšetření tenkého střeva

Kolonoskopie – vyšetření tlustého střeva

Rektoskopie – zobrazení a vyšetření konečníku

Laryngoskopie - vyšetření hlasivek a hrtanu

Bronchoskopie – vyšetření dolních cest dýchacích

Laparoskopie - vyšetření dutiny břišní

Kolposkopie - vyšetření močového a pohlavního ústrojí, vyšetření pochvy a děložního čípku umožní odhalení časných nádorových změn

Hysteroskopie – vyšetření dutiny děložní

Cystoskopie – vyšetření močového měchýře

Thorakoskopie – vyšetření hrudní dutiny po zavedení přístroje přes hrudní stěnu, slouží k vyšetření nemocí pohrudnice, plic a k odběru vzorků

Mediastinoskopie – invazivní metoda umožňující vyšetření a odběr uzlin z mezihrudí

Otoskopie – vyšetření zevního zvukovodu a bubínku speciálním zrcátkem či ušním mikroskopem

Oftalmoskopie – vyšetření očního pozadí

Artroskopie – umožní nejen vyšetření, ale i operační zákroky na větších kloubech po zavedení endoskopu do kloubní dutiny přes malou operační ránu

Přečtěte si také: Malý přehled nejpoužívanějších lékařských pojmů

Zdroj: Wikipedie, Vitalia.cz, Cit.vfu.cz

Foto: Shutterstock.com

Autor: Veronika Tůmová