Děložní myomy - příznaky a způsoby léčby
Děložní myom (fibrom) je nejznámějším a nejčastěji se vyskytujícím nádorem ženských genitálních orgánů. Přestože se jedná o život neohrožující nádory, které nevytvářejí metastázy, mohou způsobit řadu problémů a neměli bychom je podceňovat. Nádory různých velikostí a struktur postihují až 50% ženské populace, nejčastěji v období fertility, tedy ve věku 25 - 50 let. Výskyt tohoto onemocnění bohužel celosvětově roste.
Myomy jsou nezhoubné nádory vznikající z hladké děložní svaloviny. Mohou se objevovat samostatně i v seskupeních, jsou tvořeny buňkami svaloviny, vazivovou tkání a vyživujícími cévami. Vznik myomu souvisí s mutací malého počtu určitých genů. Povaha myomu je obvykle z více než 90% benigní, tedy nezhoubná.
Příznaky děložních myomů
Více jak polovina myomů, především těch menších, se vyskytuje zcela bez příznaků a odhalí je až gynekologické vyšetření. Podle své lokalizace a velikosti mohou být příčinou silného, bolestivého a nepravidelného menstruačního krvácení, spojeného se znatelnou bolestí v podbřišku vystřelující až do zad. Objevuje se také nepříjemný tlak na močení, bolest mimo menstruační cyklus či bolestivost při pohlavním styku. Pokud tyto potíže neustávají a naopak se stupňují, může jít o příznak myomu a jeho růstu. Děložní myomy mohou být také příčinou jinak neopodstatněné neplodnosti a sklonům k potratům. Pokud dojde k expanzivnímu růstu myomů během těhotenství, vznikem tlaku působícího na plod může dojít k jeho poškození, k předčasnému porodu i k potratu. Nádory děložní dutinu různě deformují a v případě otěhotnění mohou zvyšovat riziko komplikací při porodu i v období šestinedělí, kdy vyšší množství hormonů progesteronu a estrogenu způsobuje jejich zvětšení.
Vyšetření, diagnostika a léčba děložních myomů
Přítomnost děložního myomu lze odhalit na základě gynekologického vyšetření, jehož základem je vyšetření ultrasonografické, obvykle provedené vaginální sondou, u větších myomů pak sondou abdominální. Toto tzv. transvaginální vyšetření dokáže přesně určit velikost a umístění myomu, stejně tak i jeho cévní zásobení. Všechny tyto poznatky, jenž musí být zcela přesné, pak vedou k individuálnímu postupu léčby. Léčba musí vycházet z upřesnění ohledně velikosti, množství a lokalizace myomů, ale musí brát ohled i na postoj pacientky ohledně reprodukce. Chirurgická léčba děložních myomů nabízí několik možností. Obvykle se dělí na výkony, kdy dojde k odstranění myomů při zachování dělohy, a dále na ty, kdy je spolu s myomem odstraněna i celá děloha. Tento druhý postup bývá doporučován zejména u žen nad 45 let věku, kdy mají obvykle zcela jasno v tom, že už nechtějí otěhotnět. Odstranění dělohy pak bývá doporučováno i z hlediska prevence rakoviny.
Léčba děložních myomů pomocí hormonů a chirurgie
Před plánovanou operací je možné zkusit účinky hormonální léčby, která může pomoci zpomalit i zcela zastavit růst myomu, nebo jej zmenšit, což může vést k usnadnění následné operace. Pouhá farmakologická léčba vedoucí ke zmenšení myomů bez následné operace by však měla dle odborníků pouze dočasný efekt a výrazné vedlejší účinky, k recidivě myomů v tomto případě často dochází už po několika měsících. Při chirurgické léčbě je možné uvažovat o operaci řezem přes břišní stěnu, dále pak je tu méně invazivní vaginální přístup s laparoskopickou asistencí, či samotná laparoskopie. Pokud myom neroste a je na místě, kde nezpůsobuje problémy, není třeba jej ihned začít léčit, může i spontánně vymizet. Mělo by však docházet k pravidelným kontrolám, aby byly včas zaznamenány jakékoliv změny.
Zdroj: Novinky.cz, Mojezdravi.cz, Gyncentrum.cz
Foto: Pixabay.com
Autor: Veronika Tůmová
