Dekompresní nemoc – noční můra potápěčů?
Potápění s přístrojem je celosvětově oblíbený sport, kterému se, ať už rekreačně nebo profesionálně, věnuje stále více lidí. Bohužel tím vzrůstá i počet akutních zdravotních komplikací spojených s potápěním. Znáte pojem dekompresní nemoc?
Dekompresní nemoc, jinak také kesonová nemoc či nemoc potápěčů, je označení pro řadu příznaků typických pro vystavení se snížení okolního tlaku. Právě tento stav je jedním z nebezpečí při potápění, ale i při dalších aktivitách spojených se změnami tlaku. Nejčastěji k tomuto dochází při příliš rychlém vystoupání potápěče z hloubky na hladinu, může však postihnout například i cestující v letadle.
Co je dekomprese a kdy může být nebezpečná?
Dekomprese znamená evidentní snížení tlaku okolního prostředí, obvykle rychlé snížení tlaku vzduchu nebo vody. Vzduch a plyny obsažené ve vodě mají na hladině jiné vlastnosti než v hloubce od pěti metrů. Potápěč dýchá vzduch pod vodou a jeho tělo se rychle plní dusíkem, což není životu nebezpečné a ve větších hloubkách to může způsobovat stav podobný lehké opilosti. Při neúměrně rychlém vynořování z hloubky by však mohl nastat i život ohrožující problém. Vlivem menšího tlaku se dusík vrací do plynného stavu a v tkáních tak mohou při rychlém vynoření vznikat dusíkové bubliny, se kterými si tělo neporadí. Vynoření tak potřebuje čas a také přestávky.
Kdy může u potápěče vzniknout dekompresní nemoc?
- Příliš rychlé vynořování, bez dodržení bezpečnostních přestávek.
- Potápěč je příliš dlouho pod hladinou – příliš dusíku v krevním oběhu.
- Zadržený dech při vynoření – vzniká přetlak plic a vniknutí vzduchu do krevního oběhu.
Potíže s přetlakem mohou vzniknout i v letadle, v dolech při práci horníků či ve vesmíru, při opuštění vesmírného modulu a pobytu ve volném prostoru. Před ponorem je nutné hodně pít, dehydratace zvyšuje riziko dekompresní nemoci, dalším rizikovým faktorem je obezita či srdeční vady.
První pomoc, léčba a prevence dekompresní nemoci
Při lehkých projevech dekompresní nemoci postačí klid, při bolestech pak podání analgetik, dostatečná hydratace. V těžších případech může být nutný transport do přetlakové komory, ve které se zvýší tlak, aby odpovídal tlaku v hloubce pod hladinou, a postupně dochází k jeho snižování. Jde v podstatě o simulaci správného a bezpečného vynoření, aby měl dusík možnost správně se rozpustit v tkáních. Prevencí dekompresní nemoci je důkladné plánování a dodržování plánu potápění dle pokynů, instrukcí a dekompresních tabulek. Je nutné dodržet předem stanovenou dobu v určitých hloubkách, aby nebyla překročena únosná doba sycení tkáně plynem. U závažných projevů dekomprese je základem podání kyslíku v maximální možné koncentraci, intenzivní hydratace a léčba projevů šoku.
Hyperbarická oxygenoterapie
Hyperbarická oxygenoterapie je léčebná metoda vedoucí ke zvýšenému okysličení krve, která spočívá v inhalačním podávání kyslíku, dojde-li u pacienta ke zvýšenému atmosférickému tlaku. Využívá se při ní tzv. hyperbarických komor, což jsou tlakové komory určené pro léčebné účely, pro potápění a pro experimentální lékařský výzkum. Hyperbarická oxygenoterapie pomáhá kromě dekompresní nemoci také například při otravě oxidem uhelnatým či při plynové embolii, ale i u celé řady dalších diagnóz.
Kyslík jako léčebný prostředek
Teplotní výkyvy a jejich vliv na člověka
Freediving: Potápění bez přístroje
Autor: Veronika Tůmová