29. dubna – Mezinárodní den imunologie již za pár dní
Imunologie je medicínský obor, o který se v současnosti přirozeně zajímáme víc než kdykoli předtím. Tento obor se zabývá diagnostikou a léčbou poruch imunity. Den imunologie vyhlásila poprvé Evropská federace imunologických společností (EFIS) dne 29. dubna roku 2005. V roce 2007 pak vznikla Mezinárodní unie imunologických společností (IUIS), která vyhlásila 29. duben Světovým dnem imunologie.
Počátky imunologie
Imunologie dala lidstvu kromě mnoha vakcinačních programů i moderní způsoby imunoterapie lidských onemocnění, jejichž podstata je ve využití uměle vytvořených monoklonálních protilátek. Nejstarší doložené využití imunologických metod pochází z 10. století z Číny, kde se uplatňovalo vdechování sušených neštovičných strupů, obsahujících neaktivní viriony. Tato metoda přispívala k ochraně před pravými neštovicemi. K očkování proti pravým neštovicím se později využíval virus neštovic kravských a položil tak základy vakcinace (vacca – pochází z překladu latinského slova kráva).
Co odhaluje imunologické vyšetření a kdy se provádí?
Imunologické vyšetření se zaměřuje na obranyschopnost lidského organismu vůči infekcím. Dokáže odhalit vrozené nebo získané poruchy imunity, tedy naší obranyschopnosti. Imunologické vyšetření provádí lékař specialista imunolog, v některých indikacích také lékaři jiných odborných specializací. Nejprve provádí základní orientační vyšetření praktický lékař, pokud má podezření na poruchu imunity, přichází na řadu specialista. Taková situace může nastat při opakovaných infektech, infekčních nemocech s těžkým průběhem nebo při postižení méně obvyklými chorobami. Toto vyšetření se využívá rovněž při podezření na tzv. autoimunitní chorobu, kdy organismus vytváří protilátky proti vlastním orgánům a tím sám sebe poškozuje.
Co je to autoimunitní onemocnění?
Vliv koronavirové krize na současný vývoj imunologie
Odborníci z řad renomovaných imunologů se dnes již domnívají, že koronavirus je již nedílnou součástí našeho přirozeného životního prostředí, stejně jako je tomu u mnoha dalších mikroorganismů, které nás obklopují. Považují za velmi pozitivní především to, že náš imunitní systém je nastaven tak, aby se postupně i s touto novou infekcí vyrovnal. V této chvíli už dle jejich slov nelze říct, že bychom o viru nic nevěděli, nebo věděli velmi málo. Naopak. Víme, že to docela běžný typ viru, podobný mnoha jiným, které se studují už mnoho let. To, na co se teď snahy odborníků zaměřují, jsou charakteristiky onemocnění. Podle všeho je stále relativně málo informací a poznatků o základních biologických a medicínských charakteristikách respiračních onemocnění, či o mechanismech poškození plic. Teprve současná situace se tak stala dostatečně silným impulzem k tomu, aby se odborníci touto problematikou zabývali daleko intenzivněji, věnovali se nacházení nových léků a především prevenci. Tak má vlastně koronavirová krize i svůj přínos, dochází k vývoji nových diagnostických, typologických a preventivních metod, které se budou týkat například i chřipkového onemocnění. Všechno zlé je tak k něčemu dobré, dokonce i v tomto případě. Proto není důvod nevěřit v lepší zítřky a držet palce imunologii i medicíně vůbec, protože jen díky těmto vědeckým oborům můžeme podobné boje vyhrávat.
Koronavirus: Zastaví jej očkování?
Autor: Veronika Tůmová
