Za účinnou terapii při bolestech kloubů a revmatismu se považovalo i hojně praktikovalo šlehání žahajícími kopřivy. Odvážlivcům se doporučovalo rovnou si v kopřivách pěkně poležet. Jako děti jste možná do kopřiv spadli, a tak si pamatujete nejenom nepříjemné pálení, ale i slova útěchy od babičky-aspoň nebudeš mít revma. Dobrovolné vystavení svého těla kopřivám, není určeno jen pro sebemrskače, má racionální základ > doteky kopřivy vyvolávají totiž místní prokrvení, čímž se zvyšuje látková výměna nejen v místě podráždění, ale v menší míře i v celém organismu. Tato nepříjemná, byť účinná procedura je dnes prakticky zapomenuta. Přesněji řečeno-jen málokdo se odváží tuto metodu podstoupit.