Využití magnetické rezonance

MRI je moderní vyšetřovací procedura sloužící k zobrazování vnitřních tělesných orgánů pomocí silného magnetického pole a vysokofrekvenčního elektromagnetického vlnění. Jde o bezpečné vyšetření velmi využívané např. v oborech neurologie, ortopedie a onkologie. Díky přesnosti vyobrazení je MRI vhodná především pro vyšetření mozku a míchy.

Jak funguje magnetická rezonance?

MRI je schopná zobrazovat pouze tkáně obsahující vodu, nelze proto použít např. při vyšetření kostí. Vodík obsažený v molekule vody dále obsahuje jádro tvořené jedním protonem, který svou rotací vytváří silné magnetické pole. MRI pak vytváří vnější magnetické pole.

Atomy vodíku v těle člověka, jenž je podroben vyšetření, mají osu svého procesního pohybu rovnoběžnou s vnějším magnetickým polem díky protonům, které se přizpůsobily vlivem tzv. magnetického momentu. Některé atomy však srovnají svou osu v proti směru vnějšího pole a jiné po směru, což vzájemně poruší magnetická pole těchto protonů.

MRI pracuje pouze s těmi atomy, které svá magnetická pole takto neporušily a kterých je podstatně méně. To však stačí k poskytnutí dokonalého vyobrazení lidské tkáně magnetickou rezonancí, jejíž skener pracuje na principu radiofrekvenční energie, tedy pomocí radiových vln. MR skener zachytí pomocí cívek, přijímací a vysílací antény tzv. rezonanční vlny vysílané atomy osvícené části tkáně, díky obrovskému množství slabých vysokofrekvenčních signálů. Proces se periodicky opakuje s odstupem milisekund.

Indikace a průběh vyšetření

Vyšetření magnetickou rezonancí se provádí nejčastěji pro různá neurologická vyšetření, roztroušenou sklerózu, při cévních onemocněních mozku, pro vyšetření nádoru, nebo u poranění páteře a kloubů.

Samotný přístroj se obvykle skládá z pojízdného lůžka a tzv. tunelu (magnet). Tato varianta přístroje je vhodná právě pro vyšetření mozku a páteře, vytváří nejsilnější magnetické pole.

Pro vyšetření končetin se používá tzv. otevřená rezonance, kdy stačí upevnit končetinu do nástavce a během vyšetření s ní pohybovat podle potřeby. K tomu stačí použití slabšího elektromagnetu a slabšího magnetického pole.

Délka vyšetření závisí na velikosti vyšetřované oblasti a požadavcích lékaře, obvykle je však oproti jiným vyšetřovacím metodám časově náročnější. K přednostem však patří jednoznačně přesné zobrazení např. nervů či mozkové tkáně v takovém rozlišení, kterého nedosáhne rentgen ani CT. Dále pak bezpečnost vyšetření bez vzniku ionizujícího záření.

Kontraindikace

K nevýhodám patří vysoké provozní náklady a vysoká cena samotného přístroje – cca 20-60 milionů korun. Také již zmíněná delší doba vyšetření – až 60 minut (u malých dětí a u kojenců bývá nutná narkóza), ale hlavně možná kontraindikace pro pacienty s kardiostimulátory a kovovými implantáty, dále pak tetování v dané oblasti či kosmetické zákroky typu permanentního make-upu, nebo první trimestr těhotenství. Problémem může být také pocit klaustrofobie, nebo hlučnost přístroje.

Autor: Veronika Tůmová