Co s agresivitou u dětí?
Nelze jen tak přehlédnout, že dnes dochází ke stupňování agresivity dětí. Je to zřejmé z jejich chování. Mohli by to potvrdit mnozí rodiče, učitelé nebo cizí lidé na ulici. Stačí se jen podívat na zprávy týkající se prohřešků žáků či studentů, které neustále nabírají na intenzitě. Ač některé druhy agresivity lze považovat za žádoucí - např. v případech, kdy dítě brání sebe či druhého před neoprávněným jednáním třetím osoby, jindy je třeba dětem jasně stanovit hranice, za něž není v tomto ohledu povoleno zajít.
Je známo, že děti ve velké míře kopírují chování svých nejbližších - rodičů a dalších příbuzných, dětí ve školce, ale také různých filmových a televizních postav. Prostě dělají to, co vidí kolem sebe. Nelze tedy mluvit jen o agresivitě dětí, ale je třeba též poukázat na nutnost vyrovnat se s vlastními nevhodnými reakcemi.
Příčiny agresivního jednání
Pokud jde o děti, obvykle nelze je samotné označit za agresory, ale spíše jejich chování vyzařuje takové rysy. V první řadě je nutné nalézt důvod jejich jednání. Mnohdy se jedná jen o snahu upoutat na sebe pozornost, vyzkoušet vaši trpělivost či prostě jen zjistit, jaké může mít toto chování důsledky a zda jim může něco přinést. Ač některá agresivita by nás měla nechat chladnými, jiné je třeba stanovit jasné meze. Mezi prvním a třetím rokem života dítěte je jeho agresivita považována za běžnou. Je však třeba aby zůstala vybita na neživých předmětech. Ať se dítě vyvzteká při sportu, ale ne na svém sourozenci či kamarádovi. Zneklidňující je projev agresivity vůči člověku či zvířeti, aniž by při tom dítě pociťovalo lítost.
Je třeba si též uvědomit, že mnohé malé děti se agresivním chováním vlastně učí a je na rodičích, aby dítěti stanovili jasné meze a určili, jaké chování již není přijatelné. Takové chování rozhodně nemá být dětem tolerováno, aby si nezvykly ho dále používat a nedošlo ke stupňování. Dejte si však při kritice pozor, abyste za špatné označili pouze chování dítěte a ne dítě jako takové - to by mohlo snížit jeho sebedůvěru.
Pokud se rozhodnete potrestat dítě za jeho chování, vždy zvolte trest úměrně prohřešku dítěte, dodržte jej a vysvětlete důvod, který vás k trestu vedl.
Dítě potřebuje dobrý vzor
Pro dítě je velmi důležitý vzor, jaký mu rodiče předkládají. Časté a zvláště neúměrné tresty vedou jen k osvojení si agresivního chování. Též násilí, které dítě vidí v rodině, chápe postupem času jako normu a není tedy důvod, proč by se tak nechovalo také. Ke zvládnutí agresivity je tedy velmi mocným nástrojem vhodné prostředí, v němž dítě vyrůstá. Snažte se vytvořit jim doma co nejvhodnější prostředí, které je dokáže formovat správným směrem. Je důležité položit si otázku: „Jak se máme osobně vypořádat s vlastními agresivními impulzy?"
Potlačení agresivity
K tomuto o účelu existují tzv. taktiky potlačení. Ty se odvíjí od úsilí vštípit si více sebekázně a naučit se překonat rizikové situace bez toho, abychom svou agresivitou způsobili nepříjemné následky. Je však třeba poznamenat, že takovýmto potlačením jen dojde k oddálení agresivity a celou situaci v pravém slova smyslu neřeší. Naproti tomu metody neškodného odreagování spočívají spíše v postupném „upouštění páry" a to takovým stylem, který nikomu neublíží. Ve snaze oprostit se od agresivních výbuchů, lze také užít celkové odreagování a dbaní více na svou psychickou pohodu. Najděte si něco, čím dokážete zklidnit své rozbouřené emoce a snažte se vyhnout výbuchům vzteku, kterými ovlivníte život nejen svůj, ale také vašich dětí.
Jaké máte zkušenosti s agresivitou u dětí vy? Jak řešíte agresivitu svých dětí ?
Autor: Michaela Holá
