Jiný svět autistických dětí
Myslím si, že v posledních letech o této diagnóze slýcháme stále častěji, a to nejen díky filmu Rainman. Jedná se o tak trochu záhadnou chorobu, o které když začnete více přemýšlet, možná pocítíte mrazení celého těla. Naskočí vám „husí kůže“ či se přinejmenším pozastavíte nad tím, jak jiný je svět s touto nemocí.
Autismus je vrozená a bohužel celoživotní porucha, která se vyznačuje poškozením některých mozkových funkcí. To způsobí, že dítě není schopné správně vyhodnotit informace, které k němu zvenčí přicházejí. U dětí s autismem lze pozorovat odlišný duševní vývoj, potíže zejména v oblasti komunikace, interakce s okolím, představivosti, emocionální empatii či při chápání běžných denních úkolů. Naopak v některých oblastech mohou autistické děti vynikat, např. mívají dobrou mechanickou paměť.
Popis poruchy však není vždy zcela jednoznačný, jsou různé stupně závažnosti i odlišnost jejích projevů. Nemluvící děti jen velmi obtížně schopné jakékoliv komunikace bývají označovány jako děti s nízkofunkčním autismem. Na druhé straně děti adaptabilnější s lepšími komunikačními schopnostmi jsou označovány jako děti s autismem vysokofunkčním. Nejběžnější známky, na kterých je pozorovatelné, že se dítě něčím liší od svých vrstevníků, se objevují v těchto oblastech:
- Komunikace: U dětí se může objevit opožděný vývoj řeči. Pokud vyslovíme jméno dítěte, nereaguje na něj, stejně jako nereaguje na dané pokyny. Tato skutečnost může působit dojem, že dítě neslyší.
- Sociální chování: Autistické děti bývají samotářské, často si nejraději hrají o samotě a společnost ostatních dětí jim nepůsobí radost. Můžeme pozorovat potíže s udržením očního kontaktu, na jedinci je patrná uzavřenost ve vlastním světě. Dítě neumí přizpůsobit chování sociálnímu kontextu, chybí odpověď na emoce okolí a taktéž není patrný sociální úsměv.
- Chování dítěte: Dítě si nehraje s hračkami či si hraje jiným způsobem než ostatní, může být přehnaně fixováno na některé předměty. Můžeme pozorovat přehnané reakce na určité zvuky či občasné záchvaty vzteku. Děti mají velmi rigidní chování a jsou citlivé k jakýmkoliv změnám v jejich klasickém denním režimu. Doslova lpí na rutině a mají jen stereotypní zájmy.
Diagnostika je v této oblasti velmi komplikovaná a často bývají nejprve stanovovány mylné diagnózy. Základem je provedení psychologického a psychiatrického vyšetření. Pro rozpoznání poruchy jsou klíčové zejména projevy chování. V další fázi se zjišťuje, zda je autistická porucha v souvislosti s některým jiným tělesným onemocněním či genetickou anomálií. Zde je nutná zejména efektivní mezioborová spolupráce odborníků. Definitivně stanovená diagnóza bývá obvykle nejdříve ve věku dvou let dítěte.
Problematickou je taktéž skutečnost, že u nemalého počtu dětí je autismus spojen s další poruchou. Tou mohou být zrakové či sluchové problémy, přidružena bývá mentální retardace, epilepsie, potíže s řečí, abnormality kůže či problémy kostí a kloubů.
Život či práce s autistickými dětmi jistě vyžaduje mnoho trpělivosti. Je třeba velmi dobře pochopit skutečnost, že lidé s autismem obtížně chápou smysl komunikace a je tedy zapotřebí jim jej co nejlépe přiblížit. Je vhodné, aby komunikace neprobíhala jen prostřednictvím slov, ale též gesty, předměty, obrázky, znaky atd. V tomto případě není známa léčba, která by dokázala autismus odstranit.
Nejúčinněji zde působí speciální výchova těchto dětí, která dokáže zmírnit nepříjemné chování, jako např. agresivitu či záchvaty vzteku. Při výchově dětí s autismem je nutné zejména snažit se jim pomoci pochopit okolí a kontakt s ním co nejvíce usnadnit. Tito jedinci potřebují získat určitý řád pro to, aby se dokázali orientovat v pro ně tak chaotickém světě.
Máte i vy nějaké zkušenosti s autismem?
Autor: Michaela Holá
