Schizofrenie - porucha duševních funkcí
Lidé duševně nemocní bývají často vystavováni předsudkům svého okolí. Ty mohou mnohdy pramenit jen z pouhé nevědomosti či mylných představ o lidech s psychickým onemocněním. Při srovnání onemocnění duše a těla zřejmě dojdeme k závěru, že tyto choroby v nás vyvolávají odlišné reakce. Měli bychom mít však na paměti, že lidé psychicky nemocní si své obtíže nepřivolali vlastní vinou, a oprostit se od klamných přesvědčení. Konkrétně o schizofrenii jich ve společnosti panuje opravdu dost. Často můžeme narazit na tvrzení, že jde o jakési rozdvojení osobnosti, ale tuto představu můžete v klidu opustit.
Schizofrenie je popisována jako porucha mnoha duševních funkcí. Vede k újmě nejen pro jedince samotného, ale pro celou jeho rodinu a jiné blízké osoby. Pilířem celého onemocnění je narušená výběrovost ve vnímaných podnětech. Z mnoha působících podnětů si běžně vybíráme jen ty pro nás podstatné, což zabraňuje přetížení nedůležitými informacemi. U schizofrenie je však tato selektivita narušena a člověk vnímá vše, co se momentálně vyskytuje v jeho okolí. Tím samozřejmě vzniká naprostý chaos. Ve snaze vytvořit z vjemů systém, nemocný jedinec přiřadí veškerým věcem určitý význam. Tyto významy jsou však pro jeho okolí jen stěží pochopitelné.
Pokud jde o příčiny této nemoci, nejsou zatím jednoznačně objasněny. Obvykle zde hraje roli určitá dispozice jedince (dědičné vlivy) a pak konkrétní spouštěč, který celý nepříjemný kolotoč choroby odstartuje (jakákoliv zátěžová situace, např. úmrtí v rodině, přepracovanost, změna povolání či některé drogy).Projevy nemoci bývají pestré a různě se mezi sebou kombinují.
Nejčastěji příznaky dělíme na pozitivní a negativní, někdy se uvádí též známky kognitivní a afektivní. Ty pozitivní jako by jedinci něco přidávaly oproti normě - patří sem např. bludy, halucinace nebo dezorganizace řeči. Negativní příznaky na druhé straně symbolizují jakýsi nedostatek. Jde např. o emoční plochost, neschopnost o něco konkrétního usilovat. Hlavním znakem nemoci je ztráta kontaktu s realitou, nemocný člověk jinak vnímá, myslí i prožívá. Pochopení schizofrenie jistě není snadné a jen představit si svět nemocného je pro nás zřejmě obtížné. Jedinec může mít zprvu jen nejasný pocit, že „něco není v pořádku". Lidé mohou být přesvědčení, že se na ně chystá spiknutí a mohou vnímat pocity ohrožení. Někdo může mít pocit výjimečnosti či neopodstatněné důležitosti. Toto všechno je vnímáno jako realita. Běžné jsou zmatky v pocitech a typickými příznaky jsou halucinace a bludy. Mezi další projevy nemoci lze uvést změny osobnosti, kdy nemocný může být vztahovačný ke svému okolí, zatrpklý, nepozorný. Emoce se často střídají a bývají neadekvátní, myšlení je stereotypní a probíhá zcela dle vlastních pravidel. Jako příznaky kognitivní se mohou označovat právě ty, které odráží zmatky v myšlení. Příznaky afektivní se projevují v emočním vnímání jedince, kdy se může objevit deprese, úzkost či ztráta morálních zábran.
Schizofrenie jako taková má více možných typů. Jako nejčastější typ lze uvést paranoidní schizofrenii charakterizovanou především pozitivními příznaky. Jak již vyplývá ze samotného názvu, u postižených jedinců se objevují paranoidní bludy, kdy se dotyčný může cítit ohrožen, pronásledován atd. V dřívějším věku (např. již kolem 15. roku) se projevuje simplexní schizofrenie. Ta je tvořena spíše negativními symptomy a mnohdy má tendenci k chronickému průběhu. Dále existuje hebefrenní schizofrenie, mezi jejíž projevy patří poruchy chování, které je nezodpovědné a nepředvídatelné, myšlení je dezorganizované, řeč nesouvislá. Dalšími ne tolik častými typy je katatonní schizofrenie (v popředí zde stojí poruchy motoriky), nediferencovaná schizofrenie (splňuje kritéria pro schizofrenii, ale neodpovídá žádnému dříve popsanému typu) a reziduální schizofrenie (chronická, na léčbu nereagující forma).
Pro léčbu je podstatná spolupráce pacienta, rodiny a okolí. Důležitou roli zde hraje psychoterapie a medikamentózní léčba. Z léků se užívají antipsychotika (neuroleptika), která působí proti halucinacím a bludům, mohou zklidnit či naopak oživit motoriku, působí proti střídání nálad a proti úzkosti. Průběh nemoci se dosti liší. Zhruba u jedné třetiny proběhne několikatýdenní či několikaměsíční vzplanutí choroby, které se již víckrát neopakuje a člověk je v pořádku či jen s drobnými trvalými změnami své osobnosti. U další třetiny se nemoc vždy po několika letech či měsících vrací a mezi vzplanutími jsou tzv. bezpříznaková období. U zbylé třetiny je průběh chronický a vážně poznamenává život jedince.
Autor: Michaela Holá
