Homeopatická léčba
Dnes dochází ke stále většímu prosazování alternativních způsobů léčby. Jedním z nich je i homeopatie a přestože je možné zaregistrovat též hlasy odpůrců této metody, její popularita neustále roste. Samotný pojem homeopatie je odvozen ze slov homoios (podobný) a pathos (choroba), což nám již naznačuje její hlavní princip.
Pokud se budeme snažit nalézt kořeny tohoto druhu léčby, je třeba vstoupit až do dob starověkého Řecka a Říma. Zde je vhodné zmínit jméno Hippokrata a Paracelsa. Homeopatie je obvykle však spojována se jménem německého lékaře Samuela Christiana Hahnemanna (1755 - 1843). Ten jako první užil samotný termín „homeopatie“ a popsal základní léčebné principy této metody.
Jaké tedy jsou základní principy homeopatické léčby?
Jak již bylo v úvodu naznačeno, léčba vychází zejména z principu podobnosti, základní tezí je tedy tvrzení, že podobné se léčí podobným. Tento pojem zavedl již Hippokrates a hlavní myšlenkou je skutečnost, že látka, která je schopná vyvolat u zdravého jedince určité příznaky, dokáže podobné příznaky u nemocného vyléčit. Právě vnímání příznaků má v homeopatii nesmírnou důležitost. Ty chápeme jako celek, ani jeden příznak není náhodný, osamocený, vždy je provázán hlubokými vnitřními souvislostmi. V tomto smyslu homeopatie nezná místní nemoc jako takovou, ale usiluje o to, aby pochopila její souvislost s totalitou osobnosti.
Homeopatie věří, že pevné zdraví je výsledkem rovnováhy mezi tělem a myslí, která je udržována „vitální silou“. Ta reguluje vlastní uzdravovací schopnosti organismu a právě homeopatické léky slouží k podnícení procesu samouzdravování, vybuzují tedy léčebné reakce a nasměrovávají organismus k aktivitě. Léky jsou připravovány v procesu označovaném jako potenciace, kterou představuje postupné ředění a silné protřepávání použitých substancí.
S předchozím souvisí též pravidlo, že duše a tělo jsou tak pevně svázány, že tělesné příznaky nemohou být úspěšně léčeny bez pochopení konstituce pacienta a jeho osobnosti. Konstitucí v tomto smyslu chápeme duševní rozpoložení, temperament a jakékoliv zděděné či získané vlastnosti.
Čím je přístup homeopatie odlišný od klasické medicíny?
V klasické medicíně je dle příznaků určena konkrétní diagnóza, která není specifická pro konkrétního nemocného. Naproti tomu homeopatie ke každému jedinci přistupuje holisticky. Nevnímá tedy jen jeho stránku biologickou, ale bere v úvahu celou řadu dalších okolností, jako jsou temperament, duševní stav či životní styl. Lék je pak předepsán přímo pro konkrétního pacienta s jeho individuálními problémy.
Rozmach homeopatie lze pozorovat až od 70. let dvacátého století. Konkrétně u nás se v době komunismu o homeopatii takřka nevědělo a zlom nastal po roce 1989. Roku 1990 byla založena Českomoravská homeopatická společnost, která v roce 1991 uspořádala první kurs homeopatie. Postavení homeopatie ve světě může nabývat třech rozměrů: někde je již součástí primární zdravotní péče, jinde je považována spíše za nadstavbu zdravotní péče a jinde je zcela potírána. Velkým problémem je skutečnost, že v mnoha zemích není její funkce vyřešena z hlediska legislativy. Sama se domnívám, že tento směr je ještě u nás spíše v počátcích a zdaleka nám neukázal veškeré možnosti, které nám může přinést. Snad tedy do budoucna, pokud budeme této metodě otevření, může nám přinést mnohá pozitiva.
Máte nějaké zkušenosti s homeopatickou léčbou ?
Autor: Michaela Holá
