Vše, co bychom měli vědět o AIDS

AIDS (z angl. Acquired Immune Deficiency Syndrome) je celosvětový problém, a přestože moderní medicína stále zdokonaluje léky na zpomalování a celkové tlumení nemoci, je stále nevyléčitelný a ve valné většině případů smrtelný. Naší jedinou obranou tak zůstává maximální informovanost.

Hlavní a vedlejší příznaky

Světová zdravotnická organizace WHO rozlišuje příznaky nemoci podle několika faktorů, definici WHO uznávají státy Evropy a její zjednodušenou verzi státy Afriky, Asie a Jižní Ameriky.

Hlavními příznaky je minimálně 10% ztráta hmotnosti, chronický průjem a horečky trvající déle než 1 měsíc. K vedlejším příznakům patří chronický kašel, kožní záněty, onemocnění mízních uzlin, atd.

Inkubační doba je 3-8 týdnů, poté se projeví příznaky infekce virem HIV, srovnatelné s příznaky akutní chřipky. Pak nastává tzv. latentní stadium, doba bez zjevných příznaků a potíží, u dospělých trvající přibližně 10 let. Po této dlouhé době nastává celkové zhroucení imunitního systému – propuknutí AIDS.

Způsoby přenosu

Nejznámější a nejrizikovější je bezpochyby sexuální přenos viru. Kvůli sexuálním praktikám bývají homosexuální skupiny lidí označovány za nejrizikovější. K přenosu však může dojít jakoukoliv formou sexuálního styku, tedy styku sliznic, vylučovaných sekretů, nebo i krve. Mezi nejnebezpečnější praktiky tak patří jednoznačně nechráněný anální styk, nebo styk během menstruace. Používání kondomu a partnerská věrnost jsou tak stále nejúčinnějšími způsoby prevence.

Dalším způsobem přenosu je přenos krví, nejčastěji se vyskytující mezi narkomany, nebo v neutěšených podmínkách zdravotnictví zemí třetího světa, při opakovaném používání injekční stříkačky. Určité riziko pak stále představují i krevní transfúze a transplantace.

K přenosu z matky na dítě dochází maximálně v 30 % případů. Ke snížení rizika přenosu může dojít při porodu císařským řezem, v těhotenství pak určitým způsobem antivirové léčby. Matka nakažená virem HIV by se rozhodně měla vyhnout kojení.

Virus HIV

Virus HIV patří mezi retroviry, v těle člověka napadá (zjednodušeně řečeno) buňky odpovídající za imunitní reakce. Velmi pomalým, ale neúnavným postupem viru se obranná reakce těchto buněk zpomaluje a opožďuje. Virus se množí a napadá ostatní buňky při jakémkoliv oslabení organismu.

Selhání přetíženého imunitního systému je pak doprovázeno naprostým vyčerpáním organismu, který musí vynaložit veškeré úsilí i v boji s malou a jinak zanedbatelnou infekcí.

Léčba a prevence

AIDS je v současné době nevyléčitelná nemoc. Existují léky na oddálení propuknutí nemoci v plné míře, při včasné diagnóze se nosič viru HIV může dožít i vysokého věku, aniž by došlo ke kolapsu v důsledku selhání imunity. Jsou známy i vzácné případy vyléčení, vždy však šlo pouze o náhodu způsobenou vlivem dalších okolností a vědecky ne zcela vysvětlenou.

K prevenci, na kterou se nesmí nikdy zapomínat, patří maximální opatrnost v sexuální oblasti, ale i při cestování do více ohrožených zemí, neboť jak víme, doba tzv. “volné lásky“ a vysoká migrace napomohly v průběhu osmdesátých let vysokému nárůstu počtu nakažených.

Vzhledem k velkému počtu slavných osobností, které nemoci podlehly, a díky mnoha dobročinným organizacím, které za svého života založily, se AIDS jako nemoc a celosvětový boj proti němu dostal do povědomí nás všech.

Autor: Veronika Tůmová