Objev a výzkum DNA – forenzní genetika
DNA – deoxyribonukleová kyselina, byla objevena už v roce 1869. Teprve objevy dvacátého a dvacátého prvního století však přinesly významné poznatky o struktuře a vlastnostech DNA.
Na zkoumání dědičnosti a samotné DNA se podílelo mnoho významných vědců. Za zakladatele dnešní genetiky, jehož práce předstihla svou dobu, je však bezesporu považován brněnský kněz a profesor Johann Gregor Mendel.
První objevy ve struktuře DNA
Po objevu samotné DNA zůstali vědci dlouho bezradní, bez vhodného materiálu k dalšímu zkoumání. V padesátých letech minulého století došli k závěru, že je podstatou dědičnosti, stále však neznali její strukturu.
Při zkoumání struktury molekuly DNA byla největším přínosem rentgenová strukturní analýza, která byla experimentální metodou britského vědce Francise Cricka. Ten spolupracoval na výzkumech s Američanem Jamesem Watsonem a s pomocí dalších kolegů se jim v roce 1953 podařilo sestavit model DNA. Za svůj objev si v roce 1962 odnesli Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.
Využití DNA – forenzní genetika
Forenzní (soudní či lékařská) genetika se zabývá mnoha odvětvími, mezi něž patří:
- kriminalistická genetika – zahrnuje genetické zkoumání biologických stop na místech trestného činu za účelem zjištění a označení jejich původce
- identifikační genetika – za pomoci analýzy DNA dochází k identifikaci osob (obětí nehod, katastrof a jiných neštěstí), k ověření totožnosti podezřelých osob apod.
- kognativní genetika – zabývá se biologickým průzkumem příbuzenských vztahů, např. k prokázání paternity – určení otcovství
- geno-geografie – příbuzenství rodů či geografické osídlení v historii
- forenzní biologie a antropologie – věda o člověku, lidstvu a rozměrech lidství
- soudní lékařství
K dalším oblastem a zaměřením forenzní genetiky patří také analýzy zvířecích, rostlinných, virových a bakteriálních DNA, či analýzy z paleontologického a archeologického biologického materiálu.
Určování otcovství pomocí testů DNA
Veškerý genetický materiál v našem těle má přímý původ v DNA našich rodičů. Každý z nás má dvě kopie každého genu, z nichž jedna pochází od matky a druhá od otce. Genetický test pro určení paternity zkoumá u dítěte tu část DNA, která pochází od otce a porovnává ji s genetickým materiálem toho, kdo je za otce považován.
Při DNA testu probíhá srovnávání mnoha různých oblastí genetického kódu, což zvyšuje bezchybnost výsledku testu, a tím i správnost určení osoby, která je biologickým otcem dítěte. Určování otcovství se provádí buď na základě osobní žádosti, nebo soudního nařízení.
Autor: Veronika Tůmová
