Jak rozeznat sebevražedné sklony
O sebevraždách, které jsou samy o sobě velmi ožehavým a citlivým tématem, i o tom, co jim předchází, kolují nejrůznější představy, mylné domněnky a předsudky. Na první pohled se může zdát, že sebevražda je impulzivní čin, kterému nešlo zabránit, který nikdo nemohl předvídat. Ale tak tomu nemusí být vždycky. Naopak, existuje celá řada varovných signálů, díky kterým můžeme správně odhadnout situaci a předejít nejhoršímu.
První varovné signály a změny chování
Náhlé zaměření k vlastní osobě, uzavřenost, celkový útlum i v projevech citových, potlačení intelektu, zprvu váhavé a později konkrétnější naznačování typu: "Už brzy budeš mít ode mě pokoj, už brzy budu mít klid, už bude po všem." apod. Tyto a další změny v chování blízkého člověka (pití, zanedbávání zevnějšku i povinností, stranění se přátel a společnosti) mohou naznačit blízkost nezvladatelné osobní krize, zoufalství, ze kterého dotyčná osoba nevidí východisko. Sebevrah nemusí ve svém počínání nutně vidět zbabělost ani hrdinství, podle odborníků má spíš pocit, že se ocitá v jakémsi tunelu, ze kterého není jiná cesta ven.
Diskuse na téma sebevražda
K dalším omylům patří přesvědčení, že sebevrazi o svém úmyslu nikdy s nikým předem nemluví, nesvěřují se a všechno do detailů a tajně naplánují. Podle odborníků se drtivé procento sebevrahů pokouší se svými myšlenkami na smrt někomu svěřit. Problémem je, že v dané chvíli je těžké odhadnout jejich skutečné rozpoložení, zda to, o čem mluví, skutečně má vést k sebevraždě. Smrt není oblíbeným tématem k hovoru a většina z nás má tendenci od takových diskusí utéct, odmítat je a bagatelizovat, čímž nedá dotyčnému potřebný prostor a čas "vymluvit se" ze svého problému a myšlenek, pro které potřebuje posluchače.
Sebevražedné sklony? Jak reagovat?
Rozhodně není moudré v dané chvíli zlehčovat situaci, nebo se dokonce uchylovat k odsuzování dotyčné osoby a kázání. Neutíkat od započatého hovoru, mluvit srozumitelně a otevřeně, reagovat a hlavně trpělivě poslouchat. Rozhovor s vámi tak může takto zoufalému člověku vše ulehčit a skutečně pomoci, odvrátit ho včas od sebevražedných úmyslů. Pokud jste se zmýlili a dotyčný neměl v úmyslu sáhnout si na život, sám vám to dá najevo.
Ochranné faktory proti sebevražedným úmyslům
K sebevraždám bohužel dochází téměř v každém věku, nejrizikovější jsou však skupiny lidí od 15 do 35 let, senioři, lidé s handicapem a duševně nemocní. Podle psychologů existuje celá řada tzv. ochranných faktorů, na které je možné se zaměřit, je-li u blízké osoby podezření na možnost sebevražedného pokusu. Patří k nim při sobě držící a funkční rodina s pevnými citovými vazbami, náboženská víra a vyznávání určitých tradičních a kulturních hodnot. Je nutné cítit i sebemenší důvod pro další život, vlastní důležitost a význam pro druhou osobu, pomáhá také začlenění se do společnosti a vnímání dobrých vztahů s okolím. U duševně nemocných osob, které odmítají návštěvu odborníka, je nutné zvýšené opatrnosti v případech, kdy nějaké sebevražedné pokusy už v minulosti byly. V těchto případech mohou pomoci také anonymní internetové poradny.
Foto: Sxc.hu
Autor: Veronika Tůmová
