Artróza má svá specifika

Osteoporóza

Úbytek kostní hmoty (řídnutí kostí).

Osteoartróza (artróza)

Prvotně nezánětlivé degenerativní onemocnění kloubu se změnami okolních měkkých tkání. Narušením rovnováhy mezi novotvorbou a odbouráváním kloubní chrupavky se postupně mění její struktura a mechanické vlastnosti.

Osteoartritida (artritida)

Zánět kloubu. Může být způsoben infekcí (bekterie, viry) nebo autoimunitním onemocněním (revmatoidní artritida). S postupným opotřebením kloubů či čistým úbytkem kostní tkáně nemá nic společného.

Typickým projevem artrózy a artritidy jsou nepříjemné bolesti, ztuhlost kloubů a omezení hybnosti. A tak se mnoho pacientů domnívá, že v případě bolesti kloubů se vždy jedná o artrózu nebo artritidu. Tak tomu ale nemusí být.

Jiné potíže zaměnitelné s artrózou

Zdaleka ne všechny bolesti kloubů jsou zapříčiněny těmito nemocemi. Někdy se může jednat o poškození měkkých tkání (meniskus, přední zkřížený vaz), bursitidu (zánět tíhového váčku - burzy), bolesti v kloubu mezi čéškou a kostí stehenní (femoropatelární bolest způsobená odchylkou tvaru kloubních ploch) nebo o jiné vzácnější nálezy.

Artróza není nemoc stáří

Představa, že artróza postihuje pouze staré lidi, je mylná. První známky stárnutí a opotřebení kloubů lze na mikroskopické úrovni prokázat již kolem 20. roku věku. Za život nachodíme přibližně 160 tisíc kilometrů, takže především kolenní a kyčelní klouby jsou vystaveny značné zátěži a postupem času jsou náchylnější k degenerativnímu procesu (do značné míry rozvoj artrózy souvisí i s hmotností jedince). Mnohem více jsou ohroženi vrcholoví sportovci nebo lidé, kteří vykonávají těžkou fyzickou práci.

Kromě genetických a jiných, dosud neobjasněných vlivů (primární artróza) působí i mnoho dalších - poúrazové, mechanické, metabolické, vrozené vady - vrozená dysplazie kyčlí, která zapříčiňuje předčasný vznik artrózy téměř ve 100 % případů.

Cvičení a pohyb představuje vůbec nejlepší prevenci a lidé, kteří pravidelně cvičí, mají o čtvrtinu nižší pravděpodobnost onemocnění kloubů. Zároveň je pohyb vedle redukce tělesné hmotnosti také jedním z nejlepších režimových opatření. Jeho nedostatek při artrotickém postižení totiž vede k omezení rozsahu pohybu kloubů, jejich tuhnutí a následné svalové slabosti. Nejvhodnější pohybovou aktivitou je plavání, cyklistika (kolo, rotoped) a krátké vycházky.

Možná řešení při poškození kloubní chrupavky

• artroskopické ošetření porušeného menisku
• náhrada předního zkříženého vazu
• ošetření defektů chrupavky, popř. její transplantace

Na kolenním kloubu lze korigovat i již vzniklou deformitu metodou přerušení bércové kosti a srovnáním osy. Cílem těchto operací, které zachovávají kloubní plochy, je oddálení voperování umělé náhrady. Na kolenním kloubu lze v jistých případech voperovat i částečnou, tedy poloviční endoprotézu. Pokud ale není kloub ještě zcela zničený, je možné podávat přípravky, které chrání chrupavku. Tyto látky zastavují nebo zpomalují další opotřebení. Obsahují totiž pro ni důležité stavební materiály, kterými jsou kromě kolagenu také specifické polysacharidy glukosamin a chondroitin a sirná sloučenina MSM.

Artrózu sice není možné úplně vyléčit, ale její průběh lze vhodnými změnami režimu a užíváním doplňků stravy zpomalit - oslabit až potlačit bolest a zachovat přiměřenou funkci kloubu.

Tento článek vznikl za přispění MUDr. Eduarda Šťastného, vedoucího ortopedické kliniky dětí a dospělých ve FN Motol.

Autor: Zdravě.cz