Anorexie a její složitá léčba
Každý, kdo čte noviny, časopisy a sleduje televizi si už určitě povšiml, že jsme jako společnost neustále tlačeni k tomu, abychom byli ideální. Ideální ženy, muži, manželky apod. Stejně tak by bylo nejlepší, kdybychom měli všichni ideální postavu, ideální vkus a stravovali se ideálním způsobem. Není divu, že každý rok narůstá počet lidí trpících anorexií, jako důsledek touhy po dosažení alespoň jednoho z těchto ideálů.
Anorexie je onemocnění, které přichází pomalu a nenápadně, její průběh je vleklý a léčba dlouhá a velmi složitá. Jedná se o jednu z poruch příjmu potravy, kdy se nemocný člověk neustále snaží mít kontrolu nad svým jídelníčkem a tělesnou hmotností, kterou se zároveň snaží neustále snižovat. Onemocnět mohou jak ženy, tak muži, nejčastěji v období kolem puberty, ovšem nemoc může propuknout i mnohem později. Podle vědecké studie provedené ve Velké Británii je léčitelných jen asi 30 % pacientů, u ostatních je léčba neúplná, nebo dochází k recidivám.
Léčba anorexie
Léčbu je možné začít tehdy, pokud si nemocný jedinec svůj problém uvědomuje. Přiznání si problému je prvním krokem k uzdravení. Dalším krokem by měla být návštěva obvodního lékaře, který provede nutná vyšetření a zhodnotí vážnost tělesného stavu nemocného (především jeho váhu). Tento pošle anorektické pacienty k psychiatrovi, který posoudí jejich psychický stav a rozhodne o dalším postupu léčby. Existuje několik možností léčby a záleží na zkušenostech psychiatra, jestli zvolí tu nejvhodnější.
V prvé řadě se rozhodne, zda se bude jednat o léčbu ambulantní, nebo bude pacient hospitalizován na některém specializovaném psychiatrickém oddělení, například v nemocnicích v Praze, Brně, nebo v Kroměříži. V některých případech je zprvu dokonce nutné umístění na jednotce intenzivní péče, kde je potrava podávána nitrožilně a lékaři se snaží upravit celkový rozvrat organismu, který může při dlouhodobém hladovění nastat.
Dalším krokem nejčastěji bývá volba léčby vhodnými psychofarmaky, neboť léčebné postupy a zvláště nutnost jíst vyvolává u pacientů značnou úzkost. Psychofarmaka se ponechávají až do doby, kdy je pacient schopen se sám v klidu dostatečně najíst a zůstat i po jídle v dobrém psychickém stavu. K tomu dopomáhá pacientovi psychoterapie, která by měla být vedena zkušeným odborníkem na poruchy příjmu potravy.
Druhy terapií
V případě anorexie se psycholog snaží najít postup, který pacientovi individuálně vyhovuje. Může to být:
- skupinová terapie – skupina nemocných lidí diskutuje o problému pod vedením psychologa
- rodinná terapie – vhodná pro pacienty žijící s rodiči ve společné domácnosti
- kognitivně–behaviorální terapie – učí rozpoznávat a racionalizovat své pocity
- muzikoterapie, hippoterapie, ergoterapie - doplňkové terapie při pobytu v nemocnici
V případě, že pacient není schopen se během doby mezi jednotlivými terapeutickými sezeními chovat tak, aby dále nehubnul, volí se hospitalizace.
Hospitalizace
Ta nebývá časově omezena a záleží jen na nemocném člověku, nakolik se chce vyléčit a jak se mu léčba daří. Většinou bývá vedena tak, že jídlo je dobrovolné, nikdo jej nemocnému nenutí, ale je mu neustále vysvětlována jeho nutnost. Častá možnost vycházek, výletů domů apod. je podmíněna přibranými kily a úspěchy při terapii. Tím se řídí i propuštění z nemocniční léčby.
Léčba anorexie je během na dlouhou trať, často trvajícím několik měsíců až let a ve velkém množství případů nekončí nikdy. V 5 – 15 % případů může končit až smrtí .
Proto je důležité, abychom si vážili sami sebe a nepodléhali tolik touze být ideální.
Postihla vás nebo někoho blízkého mentální anorexie. Jakým způsobem a s jakým úspěchem se léčila?
Autor: Zuzana Šimíková
